Když šípky praskají a stromům slzy stékají,

když ptáci si peří střádají,

pak říkám si: „Jenom..“

Proč nepřiletíte bratři a sestry dálných výšek?

Hleď, on snesl se ladně a tiše,

a pronesl: „Při tom..“

Jak listy v podzim opadávají,

jak jeleni v říji řádí,

a k tomu řekla: „Neboť..“

Vše v lásce a barvách usedá,

vše jako zlatkavý kal se ukládá,

a pronese: „Jelikož..“

barvy duše vesmír malují, vše spojí a pojí – však  neboj, nechám tě projít..

listopad 2005 – s úsměvem na rtech