V milosti plyne svět,

polaskám se s ním,

andělé zpívají v dešti mnoho vět,

mír, lásku za šeď vyměním; neteskním.

Prosvitlo nad lesy krásy půl století,

s jasnými, bílými perutěmi se teď proletím,

s úsměvem na rtech a s jásotem v srdci,

Já letím! Oni světem cestují..

Omývám se vodou svěcenou,

(chmurné myšlenky se tak snáze zaženou)

jasné světlo na čele,

pohazuji si s vodou tesklivou,

celistvost a svět tě zahřeje.

Jasné a teplé melodie ženou se tělem,

stromy se ohýbají pod sladkou tíhou oblohy,

všude zurčí potoky a srdíčka cestovatelů,

barvy se mihotají kolem zlatavých andělů.

Pojď drahý kamaráde a opři se o mě,..

..omyjeme si spolu ucestované nohy a zavzpomínáme..

Jak jsme trhali jahody a váleli se v mechu, jak tě kovali z dobrého plechu, jak jsme byli kameny na zašlé cestě (jak jsme milovali každou jepici vášnivě a teskně), jak motýly nad blankytně ledovou studánkou jsme byli – a jak to studilo, když jsme pili, jak jsme hřešili a káli se zároveň, jak tys do houslí chodil, já se ti smál a doma planul jak pochodeň po hraní. Byli jsme směšní a krásní zároveň – však nezapomeň – jsme si svoji – jsme Jedno…jsme, a to mě (a tím i tebe) hladí po duši.

Máš jasné oči moje milá, .. milý a překrásný světe…

2.10.2005, Bystřice.