Zase jednou jsem si jen tak pro sebe pobrukovala melodie a písně všeobecně známé, chvílemi beze slov, chvílemi ucházejícím zpěvem (podle lidí s absolutním sluchem sice přednes s nadšením, ale šíleně falešně), chvílemi přecházela do kvílení nedefinovatelné melodie (kdy jsem ani já nevěděla, co je to za hudbu). Při árii Figara na mne přišlo osvícení a já si řekla: "Napíšu píseň." Melodii jsem někde ukradla, bylo to jakési tango a zpívalo se to operním hlasem, než jsem ale došla do poslední sloky, tango se někde cestou vytratilo a teď mi z toho zbyl jen text a melodie je definitivně fuč.

To byl ten čas,
kdy žil ještě
Figaro rororo.

A Harlekýn
všem k smíchu byl.

Kde jsou ty časy,
kdy rostly ti
vlasy sysysy.

V ruce květ,
u nohou ležel ti svět.

Nastane doba,
kdy odpadne
zloba bababa.

Po lidstvu
nezbude ani suvenýr.

Anarela jinak nedala, že se taky přidá a splácala k tomu ilustraci v obrázkovém editoru. Buďte k ní shovívaví, chtěla by malovat, ale neumí to. Počítač jí dovolil, aby se vyjádřila vizuálně barevně a přitom aby to mělo i nějakou kompoziční formu, jinak byste teď valili oči na duhovou čmáranici, kterou dá do kupy i tříleté dítě. Nemyslete si, že tahle ilustrace vznikla ve stejném dni jako píseň, vytáhla jsem jí z počítače po nějaké době, kde to tiše leželo schované před světem po jednom podivuhodném grafickém experimentování. Podivuhodném proto, že i já sama jsem překvapeně zírala jaké zajímavé obrázky mi z toho lezou a to se vůbec sama nesnažím, jen zkouším automatické grafické efekty.