Na kraj padl soumrak
Už mi šibe, už mi šibe, už mi šibe ...
Bytůstky se neklidně zavrtěly ve svých postýlkách.
Už mi šibe, už mi šibe, už mi šibe ...
Rozruch v ložnici se zvyšoval na hranici únosnosti, že to vzbudilo i posledního sedmispáče. Začaly se ozývat výkřiky: "To snad není možný!", "Tady se nedá spát!","Kdo zapomněl vypnout Robota?", "Koho vůbec napadlo zapojit Robota do šibací akce?", "To byl Rarášek!", "Démonku, ty jsi ale slepičí prdelka, ty co nevíš, nepovíš!"
Už mi šibe, už mi šibe, už mi šibe ...
Bytůstky zle zahlížely ze svého hloučku na Robota, jak si mele dál monotónně svou. "Svěřte jeho likvidaci Barbarovi, ten má kyj. Migne ho po palici a bude klid", "Zvířátko, uklidni se. Velký šéf se bude zlobit, když ho rozbijeme. Stejně by mne zajímalo, koho napadlo dát Robotovi vypínač až na vrchol hlavy, když je dvakrát tak větší než my ostatní," káravě a zároveň filozoficky se ozvala Dáma. "Já jsem slyšel, že Barbar stejně ten svůj kyj někde ztratil. Prý, když se vydal na velkou dobrodružnou výpravu do hlubokých sklepení podívat se na Démona" přidal si svou trošku do mlýna Hráč. "Démona? Tady je přece místo jen pro jednoho démona a to jsem já," tvářil se ukřivděně a zároveň udiveně Démonek.
Už mi šibe, už mi šibe, už mi šibe ...
"Démonku, ty jsi jen maliličkatý démoneček. Kdybys byl skutečný Démon Apokalyptický, tak bys tu s námi nespal, ale byl bys připoutaný silnými řetězy dole v největší a nejstrašidelnější tmě. To by se ti nelíbilo, tam by sis mohl jen cinkavě chřestit a svítit očima a to je nic moc, když tam nemáš žádné obecenstvo. Dělat si divadýlko jen pro sebe, to jednoho k smrti unudí," potlapkala ho laskavě Dáma po černých kudrlinkách.
Už mi šibe, už mi šibe, už mi šibe...
"Robot se nám zacyklil, nový příkaz nevezme, dokud nebude restartován", "A co poslat pro Draka?", "Přece ho nebudeš rušit v jeho strážní věži. Ten stejně přilétá jen při nepokojích venku. Co se děje uvnitř je mu šumák, pokud to neovlivňuje negativně siločáry vnějšího světa. Buďme rádi, že jsme ho už dlouho neviděli. To spáleniště po něm se vždy blbě uklízí a naše regenerace po jeho spravedlivém zásahu taky není žádná legrace. Děkujme bohu, že si nás Drak nevšímá a jen zasněně zírá do dáli."
Už mi šibe, už mi šibe, už mi šibe ...
Dáma se naklonila nad kolébku Dítěte a zamyšleně pravila: "To je zvláštní. Dítě se vůbec neprobudilo. Při takovýchhle příležitostech tu přece už dávno vesele pobíhá, skotačí s Démonkem a Raráškem a výská, až se hory zelenají", "Já jsem slyšel, že Velký šéf Dítě uložil k věčnému spánku a nad jeho kolébku pověsil clonu nezrušitelného a neproniknutelného ticha," přihlásil se o slovo Hráč. "To je škoda. Měla jsem ho ráda. Bude se mi po něm stýskat," lítostivě sklopila oči a ještě naposledy prostudovala dlouhým a zpytavým pohledem nevinnou a nehybnou tvář Dítěte.
Už mi šibe, už mi šibe, už mi šibe ...
Bytůstky už dlouho nebyly vzhůru takhle všechny najednou a to ještě k tomu v době, kdy Velký šéf tvrdě spal a zvuky z jejich ložnice k jeho sluchu nedoléhaly. Tak se tam dohadovali, kuli konspirace proti Robotovi, někteří vedli rozhovory jen tak, protože se už dlouho neviděli a to i přestože většinu času tráví spolu v jedné místnosti. Bohužel, ta místnost byla ložnice, prostor vymezený pro hromadný spánek. Svítání se pomalu vkradlo mezi ně zcela nepovšimnuto a bez každodenních fanfár.
Už mi šibe, už mi ši...
Cvak, cvak. Velký šéf si odvedl Robota do práce. Po chvilce bytůstky zaznamenaly, že v robotově koutě už utichla jeho stereotypní litanie. Podívali se po sobě, pak radostně naskákali do svých postýlek. Dnes mají všichni zdravotní volno, dnes mohou všichni bez výjimky v klidu blaženě spát. |