Jejich anděl spásy

Byla žila jedna manželata. Nebo to byla nemanželata? Kdo ví?  To už se dneska nikdo nedoví. Jednou si vyjeli na výlet ke krásnému jezeru. Jenže náš páreček byl v jakési neprolomitelné krizi. A tak se jen hádali a hádali. Hádali se pořád, i když si šli zaplavat. Muž už to nemohl vydržet a řekl si, že se radši utopí. Jak si řekl, tak i vykonal dílo své zkázy. Jenže co to?

Byla tam s nimi i jejich kamarádka. Byla to kamarádka jen ženy nebo jich obou? Kdo ví? To už se dneska nikdo nedoví. Kamarádka si řekla, že se na to nemůže dívat a že se ten muž zbláznil. Skočila za ním a vytáhla ho za nohu na břeh. Pak oba manželata nemanželata zavřela v jedné komůrce chaty, kde všichni byli ubytováni. Tam do nich hustila, jak to není hezké, že jsou tak strašlivě rozhádaní.

Muž i žena byli schovaní každý v jednom rohu a nechtěli se na sebe ani dívat. Kamarádka stála u dveří, aby jim blokovala únikovou cestu, dokud jim neřekne vše, co má na srdci k jejich vztahu. Také se na ně nedívala. Plísnila je. Kárala je. Apelovala na chvíle, kdy spolu byli šťastní a kdy jim vše klapalo. Kvůli tomu, že nemohou mít děti, na sebe nemají být zlí a že se mají naučit žít spolu jen ve dvou. Ať jsou rádi, že se navzájem mají, protože některým lidem nebylo dopřáno ani to.

Vodopád slov se řinul z jejích úst a nebyla k zastavení, ani nepostřehla, co se děje za jejími zády. Když se konečně otočila, aby dodala ještě větší váhu slovům přísným pohledem, tak užasle koukala na idylický obrázek, kdy oba už seděli spolu na jedné posteli a vesele si něco špitali. Kamarádka se pro sebe jen usmála a tiše za sebou zavřela dveře.