Vzdávám hold zemi,

která plodí dcery své,

krásné a odhodlané,

nevěrné zásadám svým.

Šplhalas po kládách

až k vrcholku světa

a dívala ses na hvězdy.

Vidíš je naposledy.

Když hořela jsem,

dívala ses na mě

a usmívala ses.

Nenávidím tě !!!

Přimkla ses ke mně

a pevně ses chytla

mého těla. Tvé odhodlání

mě udivilo.

A pak, proti všem,

zhoupla ses na patách

a štiplavý dým rozplakal

nás.

Na ruce ti chřestily

dřevěnné korálky

a vlasy mě šimraly,

že jsem se až smála.

Kolem mě tančily plameny

a požíraly dřevo s praskotem.

Mám ráda vůni hořícího dřeva,

když vyprchává smůla.

V okamžiku,kdy dotkly se mě

horké plameny a kůže mě začala

pálit přímo nelidsky,

strčila jsem do tebe.

Proskočilas ohněm

a na dlažbě sis asi

zlomila nohu.

Ne, neuhoříš.

Jen tvou duši, asi,

upálili se mnou,

jako loutku woodo

se špendlíky v těle.