Publikace "Okolnosti smrti S.H." se, s mírným časovým zpožděním, veze na vlně postmoderní reinkarnace žánru noir, kříženého s elegancí Kmotra od Maria Puza a s bezútěšností knih Irwina Welshe, mapujících jednu "zkurvenou generaci"... Ačkoli se autor (jak v knize koneckonců sám přiznává) obává konfrontace právě s adaptacemi Welshových děl, opravdového "soupeře k porovnávání" má jinde - v režisérovi jménem Guy Ritchie. Stejně jako tenhle angličan (mimochodem schopný natočit jak snímky nebývale originální, tak naprosté stupidity) nám Bubakoff servíruje mix rychlých střihů, různých časových linií i střídání pohledů na tutéž událost očima více jednajících postav. To už ostatně dělal i Kundera, potažmo Viewegh, ale přiznejme si - oproti Bubakoffovi se drželi velmi při zemi co se týče fyzického násilí (oba), a naopak vzlétali o pár fousů výše v ohledu nadčasovosti literární výpovědi (zde už pouze Kundera). Nutno ale podotknout, že "velká literatura" zjevně není autorovým cílem, tudíž by nebylo úplně fér poměřovat jeho počin tímto měřítkem. Nejlépe by (snad) vyhovovala charakteristika nového, mladého, českého - a především začínajícího - Dashiella Hammetta (nebo Raymonda Chandlera, chcete-li).

            Nyní k vlastnímu příběhu. Na prvních stránkách se setkáváme s Marcelem. Naprostým outsiderem, jehož existence je, de facto, opodstatněna pouze zlotřilým útokem na čtenáře. Prvních pár stránek knihy, to je pravý prubířský kámen toho, zda jste ochotni knihu vůbec začít číst. Na zadní straně obálky se dozvíme, že v knize se 108krát objeví slovo "kurva". V Marcelovo úvodníku je vyplácána první polovina... Dle skromného názoru mého jde skutečně o pouhý špílec čtenáři, anžto podobně nablblý sloh se v knize již neobjeví. Nicméně uznávám, že jde o velmi nekomerční a velmi sympatické entrée.

            Po překonání prvních dojmů zmíněného trouby se nám příběh rozkošatí, a zcela nepokrytě se začne pohybovat v intencích daných soudobému čtenáři-divákovi tvůrci typu Tarantina či bratrů Coenů (za vlivu autorů výše zmíněných.). Sledujeme několikero zdánlivě nesouvstažných osudů, o nichž ale i průměrně inteligentní čtenář tuší, že se nakonec prolnou. Proč by je také autor zmiňoval, že ano... Ona propletenost má ve výsledku velice proměnlivou kvalitu. Při dočtení se nelze ubránit dojmu, že leckteré postavy a situace autor implantoval do děje jen proto, aby tam "byly". Zářným příkladem může být samotná ústřední postava S.H., působící jako skutečné "deus ex machina", potřebné pro samotný impuls ke psaní, resp. ke katarzi děje. Stejně jako zhola zbytečná (nebo nevyužitá?) postava bezdomovce Ježíše. V každé lepší divadelní škole se nám dostane poučení, že když se na scéně objeví zbraň, posléze se z ní musí vystřelit. V této knize zůstává bohužel ležet ladem až příliš mnoho takových zbraní...

            Přestože je v úvodu deklarováno, že (jak bývá zvykem) jsou všechny postavy smyšlené, nelze se ubránit jistému podezření z autobiografičnosti. Ne snad v tom, že by autor byl kriminálník, to ne - ale popisované situace, zejména konfrontace mezi muži a ženami, nevypadají příliš vyfabulovaně... Stejně tak autor neodolal a otřel se v knize o instituce i obory, jenž mu nevoní - za všechny jmenujme třeba veterináře, kteří mu zjevně leží v žaludku...

            I tak se nám ale naskýtá příležitost začíst se do tvorby české, současné, a přesto postrádající onu "malost", to "něco", charakterizované třeba vpravdě debilním seriálem z devadesátých let, detektivem "Martinem Tomsou", to "něco", obsažené v jakobydetektivce, která je k dostání na každé trafice... Bubakoff nám předkládá dílo, které je "světové", a současně z nás nedělá blbce. Máme tu detektivku, která nepředpokládá, že zločinci jsou ekonomicky nemyslící hovada, a že policisté jsou svatí. Která tuší, že každý z nás se může dostat do situace, kdy nebude jiného východiska (ať jsme jakkoli "slušní"), než  poněkud poobejít zákonné normy...  V tomhle všem je kniha sympatická. Kritika (a já se domnívám, že to kritika je) současných poměrů, stavu, kdy bývalí "papaláši" žijí si lépe (a mocněji) než za minulého režimu, je taktéž brilantní. Skoro bych řekl, že pasáže, týkající se tohoto, patří k vůbec nejlepším.

            Čte se ta kniha skutečně dobře. Dostáváme svoje vlastní Sin City. V žádném případě to není plagiát, i když se tak může jevit. Případnějším výrazem je klon. Klon příběhů sice notoricky známých, ale právě proto přitažlivých a trvalých. Za 130,- Kč nákupem této knihy neprohloupíte, ba právě naopak. Získáte do své knihovny důkaz, že českým autorům se vrací sebevědomí.

            Ne vše se ale povedlo, to si řekněme na rovinu. Stylistických kopanců je v knize sice pomálu a gramatickou hrubku jsem nenašel ani jednu (a to jsem se snažil!), ovšem zjevně to není zásluha odpovědného editora, ale autora. Pokud by totiž editor pracoval, jak má, resp. pokud by knihu vůbec viděl, jen těžko by dokázal pustit do tisku publikaci, která nemá číslované stránky. Můžu místopřísežně prohlásit, že za svůj nekrátký čtenářský život jsem se s podobně hovadskou výpravou knihy ještě nesetkal. Jistě, je tu ještě určitá nepatrná pravděpodobnost, že toto bylo záměrem autora, že se jedná o další "znesnadnění" textu pro čtenáře, ale nesázel bych na to. Dalším kamenem úrazu je zarovnání textu, které je skutečně hrůzyplné. I průměrně zdatná sekretářka v dotčeném nakladatelství by snad dokázala zarovnat text "do bloku" (byť u knih to považuji za čuňárnu), případně, po zaškolení, by zvládla rozdělování slov. To, co je nám předloženo, je technicky označitelné za odfláknutý zmetek - což zamrzí zejména ve světle faktu, že vlastní příběh je ve svém žánru na těch vyšších příčkách....

            Závěrem? Knížku vám mohu jen doporučit. Přes všechny chyby se jedná o počin, který může (ale nemusí!) být první vlaštovkou nové, nezakomplexované (literárně, milý Maxi...) generace. Abych se podržel úvodního stylu knihy... ten zasranenej píčus umí v tomhle pojebaným žánru kurevsky dobře chodit, vy kundy čtenářský!