Myší pohádky II *Operace*
Byl tomu bezmála měsíc, co si Katty a Chroupek vyznali svou lásku, oba byli spolu tak šťastní, chodili všude společně, jeden bez druhého, by neudělali ani jeden jediný krok… Oba byli velice citliví, dokonale si spolu rozuměli. Chroupkovi vůbec nevadilo, že má Katty slabounký hlásek, vždyť to mělo také své výhody. Co? Cože? Ptáte se jaké? No… ehm… například se spolu nikdy nemohli pohádat, měli ,,tichou“ domácnost, takže slyšeli jen pláč svých malých myšiček! ,,Jé, zadržte mě někdo, nechal jsem se trochu unést a přeskočil minimálně takových pět dílů, no a uznejte sami, že to už by potom nemělo vůbec žádný smysl dále pokračovat.“ Tak tedy zpátky do minulosti: Chroupek byl v Praze už měsíc, ale své myšce se ani slůvkem nezmínil, proč tomu tak je. Až to jednou (tak trošku) zvědavá Katty nevydržela a své drahé polovičky se zeptala(pomocí tužtičky a kousku papírku samozřejmě): ,,Chroupku, proč jsi tady v Praze tak dlouho?“ ,,No, kvůli tobě přeci.“ Odpověděl myšáček… Katty se na Chroupka podívala velmi přísným pohledem! Myšák zcela jasně pochopil, že bude lepší, když poví myšce CELOU PRAVDU. No, víš… já… čekám v Praze na operaci.“ Řekl chudák roztřeseným hláskem. Katty něžně pískla, ukázala na myšáčka své bílé zoubky, objala ho a zasypala svou lásku polibky. Chroupek se nedokázal ovládnout a začal plakat, z jeho slz Katty došlo, že se chudinka bojí! Když se totiž Chroupek narodil, tak měl poškozené kolínko, lépe řečeno kloubní jamku, a tak nyní doktoři udělají myšáčkovi novou, lepší a mělo by být po problému. Jak se ta strašlivá operace blížila, Chroupek vůbec nejedl, ani jeho oblíbený plísňový sýr už mu nic neříkal. Katty o něj začala mít strach. Operaci měl provést jistý docent Smetana z pražské nemocnice v Motole. Byl to už starší myšák, ale ve svém oboru byl (prý) nejlepší. Týden před operací, čekal už Chroupek v nemocnici. Na pokoji nebyl sám, měl tam společnost myšího stařečka, který hrozně moc chrápal, a to každou noc a pořád silněji: ,,Chrrr pšš, chrr pššš.“ Oproti myšáčkovému chrupkání Vám to znělo, jako když by tu nemocnici bourali uprostřed noci! Chroupek v nemocnici všechny noci probděl, a to nejen kvůli již zmíněnému panu Chrapounovi(tak mu Chroupek přezdíval), ale také kvůli tomu, že nemohl usnou z velké nervozity, která mu byla na blízku v každém okamžiku. Když přišel ten ,,toužebně“ očekávaný den, Katty seděla vedle myšáčka a uklidňovala ho malinkými pusinkami a hlazením… Chroupek byl moc nervózní, celý se třásl, když v tom do pokoje vstoupily dvě sestřičky a obě shodně řekly: ,,Tak Chroupku, už nadešel čas!“ ,,Čas? Aaaa nna ccóóó?“ Koktal ustrašený Chroupek… ,,Už pojedeme na sál“ ,,Né, já nechcííí, Katty, viď že tam nemusím!?“ Myška ho jen pohladila. Chroupek si musel vylézt na takové to obrovské lehátko (z pohledu myšáčka) a už ho sestřičky vezly k velkému výtahu s cedulí, kde bylo velkými písmeny napsáno: VÝTAH PRO OPERAČNÍ SÁLY!!! Zapomněl jsem Vám říci, že těsně před tím, než myšáčka odvezli na sál, dostal maličkou injekci, takže v průběhu cesty Chroupek usnul. Na sále bylo vše zelené, nejspíš proto, že zelená barva uklidňuje. Když doktoři Chroupka viděli, tak jeden z nich zakřičel: ,,Přineste mikroskop typu B!“ Těsně před operací se ještě doktoři koukli na miniaturní razítko(myšáček měl na levé nožce Rumcajse), to aby věděli, kde přesně mají operovat! Potom si už jen doktoři pustili Beethovena (CD: Symfonie No. 1, Op. 21 & No. 8, Op. 93) a začali operovat. Samotný zákrok trval 2 a půl hodiny. Ale vraťme se zpátky ke Katty. Ta byla opravdu hodně nervózní, chtěla si číst, stále měla potřebu něco dělat, jenže u ničeho nevydržela déle, než pět minut! Sestřičky uvařily starostlivé myšce kávu a řekly: ,,Nebojte se slečno, podobných operací bylo v naší nemocnici provedeno opravdu hodně, nemusíte mít obavy, vše dopadne dobře.“ Myška kývla, ale stejně se nezbavila pocitu strachu. Za chvíli už vezli Chroupka ze sálu. Myška si konečně oddechla. Když ho přivezli na pokoj, dali mu do těch maličkých ručiček různě dlouhé a velké hadičky, vypadalo to ošklivě. ,,Teď si musí odpočinout,“ řekla sestra, která měla Chroupka na starost. A tak se malá myška zvedla ze židličky a v duchu si řekla: ,,Přijdu k večeru Chroupku, neboj, já přijdu.“ Dala myšáčkovi pusinku na čelíčko, pohladila ho a odešla. |
Lískulka 