Jak byl asi smutný Fischer když překládal Fausta ach, ty chvějné postavy a zatím to věčné dilema být mrtvá živá Markétka nadosmrti až na dřeň ohlodaných kostí mrtvičně chvějivě legračně být zamilovaná tu do prvního pak zas do druhého či do pátého Fausta a jaksi úkrokem i do Mefista, a občas líbat bych se chtěla s tou třetí v řadě ježibab mít vlka, pavouka, šakala zakousnuté v hrudi modlit se, trápit, vzývat Budhu maličko Bohu se vysmívat chvějná jsem, chvějná Markétka trochu cinknutá a trochu pokousaná |