Zpěvy řek
už uslyšíš jen někdy
uchem přimrzlým
k hladině okna
Sněží záclony
léta co ho bylo sotva do krajek
a tají v stínech
teplých od podzimu
které jak netopýři
visí po domě
Pohyb oka jako tenký meč
rozetne bělostnou kůži řeky
Zpěv nejsilněj zní v prasklinách
Pod obtěžkaným modřínem
stydnoucí dlaň
a vločky jako lidé
mizí