Má řeka je v zimě křišťálově průzračná svižná a bublavá vesele zpívá divoce teče hopem to bere do jara do moře míří rytmem svým Časem se z vášně svleče však neuteče pstruhům tvým...
svléká se tiše a vláčně a s vášní neutuchá a já jsem červený jak pstroužek v úžasu a věřte, že to není od mrazů a vichrů věřte, že to je od mrazů a vichrů srdečních...
v hladkém pohybu se noří do studené a průzračné vodní hladiny nechá se unášet na hřbetu pstruhů a toku až k mělčině kde sluneční paprsky tančí na její vodní hladině
hlaď mě jemně jak vánek jak vody chladivě jak oheň sálej drze i mazlivě
chci letět až k Tvé hvězdě v mušličce perlou zdobit se lesknout se v očích...tvých
topit se v kruzích jak kamínek co se schoval až na dno a pak ho bereš do dlaní a cítíš jak zrychleně bije srdce co jsem dala na dlaň a chráníš ho ohněm, vodou i vášní dokud samo neuhasne... |