Labutí píseň

Přes zamrzlou řeku tluče mé srdce,

na hladině souznění slyšíš ho jen TY,

tak dotkni se mých rtů, dřív…. než

spálí je mráz.

V nekonečné mlze… se mě dotýkáš,

jsme roztrhanými cáry papíru,

co navždy shoří v ohni zapomnění (miluji Tě),

svou tvář nikdy neměníme.

Uprostřed času zachovám třeba jen

jednu vteřinu,

pro nás dva stane se však

nekonečnou nadějí!!!