Myšáček se po dvou hodinách probouzí z narkózy a první, koho  uviděl, když otevřel svá malinká očka, byla Katty, která své myší lásce dala ten nejsladší polibek….

Myší pohádky III

*Probuzení*

Chroupek se pomalinku probouzel a stěží otevřel víčka, která mu v tu danou chvíli připadala těžká, jako ten největší ementál na světě. Uviděl nad sebou krásnou myšičku...mašličku ve vláskách, růžové šatičky. Myšáčkovi připadala Katty jako anděl! Opět nezadržel ten smutek ve svém malém srdíčku a jeho tvářičku zkropily slzy. Neznal ten pocit, nevěděl, co je to opravdová láska, dokud nepoznal svou Katty, které mohl povědět úplně vše, byl s tou kouzelnou myší vílou tak šťastný... Když se chtěl náš hrdina zvednout, pískl tak silně, že v tom okamžiku by jste snad ani nevěřili, že takový zvuk může ze sebe vydat jedna malá myška. ,,ÁÁÁÁůůů!!!“ zasténal Chroupek a slzy mu přitom vyhrkly bolestí. V jeho malé ručičce ho totiž zatahala infuse! Myšička se hrozně moc lekla a hned zavolala sestřičku, ať se jde na její myšátko podívat. Když sestřička vešla do pokoje spráskla ruce a řekla: ,,Mladý myšáku, musíte ležet klidně, jinak si ještě něco přihodíte.“ ,,Bolí Vás ta nožka?“ ,,Ano,“ řekl Chroupek se slzami v očích. Sestřička odběhla a za nějakou tu chvilku už byla zase u myšáčka s práškem v ruce. ,,Tak tohle budete dostávat vždy, když bude potřeba, je to proti otokům a bolesti.“ Chroupek poděkoval, ale moc velkou důvěru k tomu léku neměl, byla to taková ta průhledná kapsle, kde v jedné její půlce byly bílé malinkaté prášky a v té druhé byly zase žluté. Katty podala svému marodovi na lžičce čajík. Na lžičce proto, jelikož měl Chroupek prázdné bříško, tak aby se mu neudělalo špatně. ,,Horkéééé!“ vykřikl myšáček. Katty čajík pofoukala a svými jemnými fousky zkusila, zda-li je teplota nápoje přijatelná. Chroupek si vzal prášek, chvíli ho zkoumal (Katty se malinko zachichotala) a pak jako správný hrdina vypláznul svůj miniaturní jazýček a i když s velkou nedůvěrou, nakonec přece jen položil tu neznámou věc(prášek) do své pusinky, loknul si ještě trošku čajíčku, který mu teď zachutnal více, než kdykoliv předtím a spolknul prášek.

Potom Chroupek ležel a asi za deset minut se své lásky zeptal: ,,Kdy už to začne působit?“ Katty jen pokrčila ramínky… O chvilku později se myšáček opět Katty zeptal: ,,Miláčku myslíš, že už to působí?“ ,,Já totiž necítím, že by se něco změnilo.“ To už Katty nevydržela a vytáhla z nočního stolečku tužtičku a malinkatý bloček, na který záhy napsala: ,,Lež klidně Chroupku a pokus se usnout.“  Myšáček uposlechnul a zavřel svá malá očka. Když tak Katty seděla a hladila své myší zlatíčko po hlavičce, dala se do pláče (naštěstí tím svého Chroupka nevzbudila), přišlo ji strašně líto, že svému myšáčkovi nemůže přečíst jeho oblíbenou knížku, kterou mají oba tak strašně rádi. Po chvilce si ze své kapsičky vytáhla papírový kapesníček, přiložila ke svému rudému čumáčku a tichounce do něj foukla tak, aby nevzbudila svého myšího skřítečka. Čas pomalu utíkal a od doby, kdy myšáček usnul uplynuly tři hodiny. Katty se od své lásky nehnula ani na krok, pořád Chroupka hladila, když v tom dostala nápad, že by si mohla přečíst ,,Velké záhady trojúhelníku“. Jak si myška usmyslila, tak také učinila, vytáhla ze svého batůžku knížku, otočila první čtyři stránky a dala se do čtení:

Proslulý Bermudský trojúhelník není jediným místem na světě, kde se dějí podivné události. Podobným místem je také oblast Pacifiku nedaleko Japonska, přesněji, mezi Iwo Jimem a Marcus Islandem. Dostala výmluvný název - -- Ďábelské moře. Místní rybáři o tomto místě tvrdí, že je osídleno ďábly a zlými duchy, kteří nemilosrdně ničí jejich lodě.  

Jak tak Katty obracela stránku po stránce, přišla na ní nemalá únava, a tak si opřela svou hlavičku o kousek polštářku, na kterém spinkal Chroupek. Bylo už sedm hodin večer, když sestřička přišla dát myšímu pacientovi teploměr.Když sestřička Marie Kopcová vešla do pokoje a viděla, jak ta dvě malinkatá stvoření spolu sní, tak se jí jich zželelo, donesla Katty přikrývku a v duchu si řekla: ,,Tohle bude asi opravdu silná láska, panebože jsou tak slaďouncí.“ Potom myší slečnu přikryla, (ta si tu dečku hned přitáhla až po krk a spokojeně si odfoukla z čumáčku) dala teploměr na noční stoleček a s upřímným úsměvem na rtech odešla do sesterny, povykládat ostatním sestřičkám, jaký že to mají u nich na oddělení kouzelný pár.