Pokládáš podzim na oltář
vypletených brázd rýžových plantáží
plátna ukrývaná za slovy
šeptem vzpomínek koledují oheň
do vzdálených ulic.
Strháváš pečetě ze svázaného dechu
stuhou poslední donesené kytice
puštěnou do hlubokých roklí
kde schýbám se pro bolest.
Zadýchaná jména v ústech
střeží urny opuštěných jabloní.
|
|