Držte mě nebo ji roztrhám... asi se zalknu... no, je tady

Oko prudkým světlem zkoušené

snaží se zahlédnout obzor pouště

víte co hledá? růži rudou,

která za obzorem zmírá nudou

Vzácná růžička květ svůj natáčí

Snaží se zachytit slunka zář živící

Pro chtíč svůj chamtivý oka si nevšimla

Teď už si iluze tvořiti nemohla

však neměla ponětí, že iluze jsou pro děti

Iluze se rozplynula

Rudá růže uhynula

Oko prudkým světlem zkoušené

krásou růže rudé těšené

Odvrací se od krás jiných

Někdy světlých, někdy stinných

Pro krásu růže pozor si nedává

Růže mu v rukách pomalu uvadá

Ostré slunce oko slepí

Jediné, co oko neví,

Že růže slepá vždycky byla

Že vytržením uhynula

Oko roní slzu, dvě,

Vždyť nepláče  poprvně

 Oko už dvě růže v poušti našlo,

Než slunko života za obzor zašlo

Oko už drží v ruce růži třetí

život však jako pták noční letí.

Voda kdyby aspoň byla

Škoda, růže uhynula

Oko prudkým světlem zkoušené

Teď mrtvou růží, smutkem zkroušené

Odvrací zrak svůj od růže k obzoru,

Hledá jen osud svůj na ostří oštěpu,

Ten učiní jej také slepým

Od nevidím do nevidím.

krásu růží už jaktěživ nespatřil

nikdy už cit krásný jaktěživ nezažil

tak skončil život v poušti s růží

 mrtvou v dlaních s mrtvou kůží.