jdu zpívajícím lesem
co hudbu mých uší pěje
s tak úpěnlivou tesklivostí
až mechy začnou kvést

mně
natruc

a dotknu se hladiny řek
sama a bez pomoci měsíce
té pobledlé vysmívající se tváře
ano na tebe křičím
úlisný pozorovateli
na tebe

a cíleně se popálím
o hrdé listy kopřiv
zažehnu všechny zarostlé třísky
minulých podzimů a jar
v rozřezaných bříškách prstů

a pak?

jen
pokorně
stojím