Holčička
Našla ho v kapse vod bundy. Ušmudlanej kapesník, kterej byl eště ušmudlanější než vona sama. Něco tak ušmudlanýho se jen tak nevidí. Pokusila se tou ušmudlanou věcičkou utřít zapatlanej kus zrcátka, kterej se povaloval na zemi vedle postele. Kolem ležela eště spousta jinýho bordelu. Nějakym zázrakem, kterej ji snad seslalo samo nebe, na tý malý osobní skládce našla mejkap a začala si zamalovávat strupy na tváři. Vypadala jak nacuclá houba. Taková ta jak do ní praštíš a vona se rozpadne a nadělá hroznýho prachu a bince vokolo. Chtěla se jít umejt na večer až pude na ulici, ale nemohla se zvednout. Kostí jí praskaly snad v celym těle, skoro to bylo slyšet až na chodbu. Nechápala, proč ON nic neslyší. Absces se jí začínal rozlejzat po lejtku, ale vona vo něj nejevila zájem. Zírala pořád do toho upatlanýho zrcátka a snažila se ho čistit. Asi se pokoušela vyčisit tu holku v něm. Pak si utřela jehlu. Ne že by to ňák pomohlo, ale asi se cejtila líp. Na NĚJ se ani nepodívala. Jó holka, tys dopadla, vole. Vole, to se neřiká, říkávala maminka. Maminka... Na chvíli se zasekla a koukala do zdi. Zase ji přepadla ta strašná zimnice a tak škrtla JEHO zapalovačem. Pod lžičkou. Eště najít, kam to střelit. Zmerčila ten absces a šups hned vedle. Žádnej problém, když se jedná vo fet. Kočičí oči se slastně zavřely. Chlapeček
Díval se na NÍ, když se složila na postel. Chtělo se mu brečet, ale neměl co. Ještě nedávno JI miloval. Všechny synapsy v mozku mu řvaly na poplach. Srdce mu bušilo i v prstech na nohou. Musel se zvednout a začít chodit po pokoji, aby se nezkroutil v tom svinčíku na zemi. Nohy mu už nesloužily, a tak se přece jen nechtěně sklátil. Matička země si ho přitáhla. Matička... Jak se narodíš, tak taky skončíš, že jo. Jednou ze mě bude popel, ale teď eště ne! Eště je brzo! Funěl do špinavý země a pomalu se plazil k posteli. Cítil, jak se v něm všechno trhá. Bude se muset vosprchovat, aby se ho matka nelekla, když se teď rozhod přestat. Zajde za ní hned ráno. Jen co se vyspí z nejhoršího. JÍ bude muset šlohnout ňáky prachy, aby si moh koupit holicí strojek. Nechce přece vypadat jak ňákej vágus před vlastní mámou. Vydržíš to, chlape, užs to jednou skoro měl. Držel se vokraje matrace tak silně, až mu zbělaly klouby na ruce. Bezděčně se tam podíval a uviděl žílu. Najednou se v jeho zornym poli objevila buchna zapíchnutá v JEJÍ noze. Zbyteček tam byl. Bůh mě má přece rád! Neváhal. Vytryskly mu slzy. Maminka Stála na prahu a lapala po dechu. Šedivé spánky ji tepaly o sto šest. Sledovala JEHO, maminčina chlapečka, když tu se mu hlava zvrátila dozadu a zůstala ležet na matraci. Potůček slz změnil směr a začal mu stékat do vlasů, které mu laskávala, když mu bylo špatně. Teď nemohla. Její oči těkaly po pokoji, až se zastavily na malém kusu skla, hluboko zaříznutém v JEJÍ ruce. Popošla doprostřed místnosti a zase se vrátila. Neměla odvahu a sílu už vůbec ne. Dveře se s rámusem zabouchly a byly slyšet jen rychlé kroky na schodišti. ON se probudil a ušmudlaným kapesníkem, který ONA pohodila na zem, si utřel tvář. |