Na svolané zasedání jsem dorazila téměř dochvilně a rozhlížela se po davech rozvášněných poetů. Čekala jsem, kdy někde poblíž spatřím bandu intelektuálů, hledala jsem brýle, vytahané svetry, upocené tváře a nadržené pohledy. Nakonec se mi takového pohledu dostalo. I zřela jsem dva z poetů, dva umělce, dva intelektuály poblíž výstupu z metra Strašnická. K mému překvapení nedrželi v rukou výtisky Bukowskiho, básně Poea, ni výtisky básní z literárních serverů, ty s největší tipáží. Byli to, jak jsem později zjistila, Shammann a Jjezibaba. Čekala jsem trochu, že Shammann a Jjezibaba budou zcela free. Nezaznamenala jsem však žádné vytahané svetry a Jjezibaba, místo aby po večerech vysedávala v dekadentních lokálech a přes den pak vyspávala nechutnou opici, tak Jjezibaba pracuje jako právnička pro advokátní kancelář Garth&mandarin. Což je ovšem úpadek, umění totiž nikdy nemůže vzniknout v advokátní kanceláře. Shammann mi udělal radost větší, ten sympatický hoch působí jako knihovník, což mi přišlo podstatně intelektuálštější, než Jjezibabí právnické řemeslo.

            Po chvilce váhání a snad čekání na rozvášněné davy podivných poetů jsme se vydali do restauračního zařízení Na struze, kde čekala Kalais. Kalais ze všech tří působila nejintelektuálněji, navíc znala velké aktéry hlavních literárních serverů. A literární servery znamenají pro intelektuály svět. Zastyděla jsem se za své neznalosti v této oblasti a sama si do příště uložila za úkol seznámit se s tělesnými rozměry adminů písmáka, totemu. Literru rozhodla jsem si nechat na přespříště, aby toho přece jen nebylo moc.

Na Struze nosili pivo celkem rychle a ani jsem se nenadála a spatřila jsem velkou postavu. Mezi poety to zašumělo a všichni okamžitě ztichli. Uvědomili si, že jejich nicotné problémy moudrého muže, který se blížil, vůbec nezajímají. Trošku nesměle pozdravili – i já pozdravila a dav zašuměl překvapením. Uprostřed šibenice z hrubých klád, šerifův pomocník sejmul odsouzenci z hlavy kápi. Zaujala mě ta šibenice z hrubých klád. Moc mi to nedávalo smysl. Všeobecný lynč si však žádal své a nebyl to šerifův pomocník, byl to Džejk, Džejk z vesmírné lodi, teplouš, kluk, kterému se líbil první důstojník. Bylo to složité, protože palubní počítač byl teplý a navíc se na loď dostala hladová sekera. Snad nemusím vysvětlovat, co to je hladová sekera. Hladová sekera je taková velká sekera. Je hladová.

          Ta postava, která přišla, to byla moudrá postava, jak jsem si později zjistila. Usedla mezi nás a poklidně nás pozorovala. Všem se však sevřela hrdla a dostali strach. Strach, že cokoliv by z nich vyšlo, nebylo by moudré postavy dost hodno.

            Ticho narušil až vrchní, který se moudré postavy zeptal, co si dá. Náhle jemu samému jeho slova přišla nepatřičná, a tak ztichl uprostřed otázky a jen postavu sledoval, co se bude dít.

            „Jedno nealko,“ řekla moudrým hlasem postava.

            Zmateně jsem se rozhlížela. Sálalo z ní moudro na všechny strany, viděla jsem to v očích všech. Džejk zrovna skočil do teleportu, to měl zrovna hladovou sekeru v zádech. Překvapila ho při sledování gay porna, ale to nevadilo. Byla to hladová sekera. Překvapila Džejka. Džejk byl potom překvapený.

            Shammann mi do ucha zašeptal : „To je Stanislav.“

            Ah! Náhle bylo vše tak jasné. Moudrá postava samozřejmě nemohl být nikdo jiný, než Stanislav. Jak málo studovala jsem literární servery! Jak mohla jsem tak hloupá být, že jsem nepoznala moudro Stanislava! Píča blbá jsi, řekla jsem sama sobě, rozhodla jsem se, že budu studovat literární servery poctivěji a do té pravé dekadenca upadnu.

Muž s velkým psem samozřejmě nebyl nikdo jiný než Hufnágl Pišta. Potom přišel ještě Mára, který sice nebyl pravý umělec, protože se o něm literární servery příliš nezmiňují, ale zase se mi po těch pivech začínal docela líbit. Začala jsem se dostávat na literární zcestí a pomalu opouštěla svou rodnou hroudu na lodičce dekadence.

         Garth, který přišel, byl dost hloupý. Měl nějaké nudné proslovy, které zakončoval upozorněním „a měli bychom si, přátelé přemilí, uvědomit, že Houbovi vylétávají.“ Na to vždy poetové zahučeli a zopakovali „vylétávají.“ Garth je majitel advokátní kanceláře, pro kterou pracuje Jježibaba. Houbovi vylétávají. Sekera je hladová. Hladová sekera je hladová.

Potom přišel muž, který se možná před pár lety podobal Harrymu Potterovi. Nebo možná se za pár desetiletí bude Harry Potter podobat jemu. To nevím. Říkal si Urvisu. Měl kytaru. Kytara je strunný nástroj a Houbovi vylétávají. Sekera je hladová. Má lodička dekadence se začala kymácet a rodná hrouda v nekonečnu. Smrdělo to.

            Když na Struze zavřeli, rozhodli básníci o přesunu.

            „Půjdeme někam, kde nám nalejou.“ Řekla Jjezibaba. Dobře, že jsme sebou měli právníka. Všichni přikývli, Garth dodal, že je třeba i při transportu nezapomínat na důležitý fakt, totiž že Houbovi vylétávají a my se již vypravili směrem do centra.

            Tam se k nám přidal podivný muž s kufříkem. Pil tonic a jahodové kapi. Byl divný, protože nepil pivo. Rozhodně mi nepřišel dekadentní. Ten muž si říkal Humble a Garth mi vysvětlil, že Humble, Humble, buzerantů Humble. Všichni moudře přikývli a já byla zase o něco blíž básnickému prozření. Ne o moc. Asi tak o tři piva.

V hospodě nefungovala voda, takže nemohli ani vyrobit kolu z prášku. Kolu potřeboval Urvisu na víno s kolou. Víno s kolou je víno, do kterého se přilije kola. Houbovi vylétávají. Sekera je hladová. Tak si Urvisu objednal celou flašu.

            Po odchodu ze zařízení restauračního jsme se přesunuli do jiného zařízení restauračního. Tam se básníkům nelíbilo a odešli s tím, že pivo je moc drahé, aby si ihned vzali taxíka a za dvě kila se nechali převézt do nuslí do nonstopáče. Urvisu ihned vrchnímu oznámil, že to tam smrdí a ať otevře dveře. To byl dobrý plán, až na dva nedostatky. Dveře už byly dávno otevřené a tato loď nemá žádná laserová děla.

Potom všichni básníci přesedlali z loděk dekadence do ledoborců alkoholismu a prostě se nakalili. Urvisu s Garthem odjeli taxíkem pryč, Shammann s Markem si užívali někde v temných zákoutích a já náhle osaměla. Krom toho, že jsem byla nadržená, neměla jsem prachy, táhlo ze mě pivo, blít se mi chtělo, tak jsem se necítila vůbec poeticky. Sedla jsem si v parku na lavičku a pozorovala hvězdy. Tulák mezi hvězdami jsem, došlo mi. Nakonec jsem si na lavičku lehla a stále hleděla do hvězd. Ptala jsem se jich, kdy přijde můj princ. Protože každá holka čeká na svýho prince, jenom to neřekne. Ten princ nežije tady na zemi. Je to kluk z hvězd. Jednou se otevře nebe a bude tam stát on. Bude krásný a bude mít pochopení pro každou vaši slabost. Neublíží vám, nikdy. Bude citlivý a chápající. Moje úvahy narušilo malé odplivnutí za lavičku. Po něm velké odplivnutí. To znamená, že jsem se vyzvracela. Cítila jsem ten smrad, přesto jsem stále hleděla k hvězdám a čekala. Třeba se objeví právě tuhle noc, třeba se objeví právě teď.

            Nakonec jsem zavřela oči... a ve spánku ucítila nesmělé doteky na svých prsou. Neodvážila jsem se otevřít oči. Dost možná to byl nějaký bezdomovec, nebo ožrala, který se rozhodl zneužít mé momentální indispozice, ale dost možná to byl právě můj princ z hvězd. Nechtělo se mi to zjišťovat. Pak mě ale napadlo, že by to mohla být hladová sekera. Rychle jsem otevřela oči. Byl to bezdomovec. Bylo to docela příjemné, tak jsem oči zase zavřela. Nakonec, když přijde hladová sekera, sní nejprve jeho a potom teprve mě.

            Setkání s poety mě velmi obohatilo a určitě si nenechám ujít další příležitost k podobnému setkání. Zde si dovolím uzavřít svou reportáž ze setkání a další popis intimních aktivit s bezdomovcem popíšu již na serveru, jehož zaměření lépe odpovídá takovému vyprávění.

            Mějte se dobře... A občas jděte hvězdám vstříc.