Probudil mne výstřel z děla a já jsem se vyděsil. Ale ještě více jsem byl zděšen z toho, že se nacházím v peřiňáku. Bylo mi jasné, že jsem opět v noci náměsíčnil. Po vylezení z jeho útrob mému zraku neunikl rozplývající se dým v pokoji. Vněm se nacházelo malé dělo, které jsem propojil z budíkem. Letmý pohled na vysklené okno v pokoji dával tušit, že už poněkolikáté budu muset zavolat sklenáře.
Nějaký čas mi trvalo, než jsem se vzpamatoval z toho šoku, že je ráno. Pak bylo mou snahou dojít do koupelny. Avšak při pokusu o otevření pokojových dveří mi zůstala klika v ruce. Nasazování kliky mně trvalo dlouho. A po nějaké době mi došlo, že nasadit nejde. Tak jsem jí zahodil. Poté co klika prolétla rozbitým oknem, tak se ozval něčí výkřik. To mne nikterak neznervóznilo a po rozběhnutí jsem hodlal dveře vyrazit. K mému překvapení se mi podařilo propadnout vnitřkem dveří do předsíně. Uvědomil jsem si že skleněná výplň dveří už delší čas neexistuje.
Na záchodě se mi kupodivu nic výjimečného z počátku nestalo. Ale zřejmě za to mohla má rozespalost, když jsem při splachování ztratil rovnováhu. Následný střemhlavý pád hlavou do záchodové mísy mě díky splachující se vodě dokonale probral. Nějakou dobu mně trvalo, než se mi podařilo zapříčenou hlavu dostat ven. Pak mé pozornosti neuniklo, že splachovadlo je urváno. A tak jsem jej zahodil. To už jsem však rázně vkročil do koupelny.
K mému překvapení mi zůstaly v rukou oba otáčecí kohoutky od umyvadla. Snaha o jejich opětovné nasazení byla marná. A tak jsem je také rychle zahodil. Přitom jsem si všiml, že do umyvadla teče proudem voda. Též mi neunikla ta skutečnost, že celý vodovod je nějak nakřivo. Při pokusu o jeho narovnání se náhle celý vytrhl z dlaždiček. A vzápětí vytryskl prudký gejzír. Byl jsem jím zasažen, načež jsem zjistil, že se nacházím hlavou zaražen v bubnu pračky. Je mi záhadou, jak se to mohlo stát, ale buben pračky se dal po pohybu. Nebylo to zrovna moc příjemné. Naštěstí se mi podařilo z pračky dostat ven. Chvíli jsem se točil dokolečka v předsíni, ale poté mé pozornosti neunikla tryskající voda v koupelně. Následoval rychlý útěk do záchodové místnosti, kde jsem hodlal zavřít přívod vody. To se mi podařilo, ale při stání na zavřeném záchodě se ozvalo pojednou hlasité rupnutí. A já jsem náhle stál v nitru záchodové mísy. Nestopoval jsem, jak dlouho mi trvalo dostat zaražené nohy ven. Ale po delší době se mi je podařilo dostat ven, i když záchod vyhlížel vyvráceně.
Vběhnutí do kuchyně doprovázelo klopýtnutí o odpadkový koš. Poté následoval krátký let těsně nad podlahou. Zaraženost pod kuchyňskou linkou mne neminula. Po vyproštění jsem se zadíval na strop. Na něm byla k vidění přilepená palačinka. Došlo mi, že tam bude od té doby, kdy jsem si hrál v kuchyni s pánvičkou. A to už bylo nějaký ten pátek nazpátek. Z komory jsem dotáhl schůdky a postavil je před linku. Vylezení na ně nebyl problém. Rozpláclá a připláclá palačinka na stropě držela překvapivě pevně. Nakonec se mi jí podařilo strhnout. Jenže přitom se schody rozkývaly a já jsem vzápětí zahlédl blížící se mikrovlnku. A  rána to opravdu byla veliká.
Lehce otřesen jsem k sobě přicházel zaražen v dřezu s naraženou mikrovlnkou na hlavě. Pak mi došlo, že čas už pokročil. Což znamenalo, že není čas na snídani. Popadl jsem tedy aktovku, klíčky od auta a vyběhl z bytu. Před vchodem se na mne rozkřičel mně už povědomý muž, který držel v ruce kouli z mého budíkového děla. Podle starších obvazů bylo vidět, že ho opět koule v jeho bytě zasáhla. Rychle jsem se dal před ním na útěk ke svému autu na parkovišti. Přitom mi došlo, že mám na sobě stále pyžamo. To mi však nikterak nevadilo, protože to nebylo poprvé, co budu v práci v pyžamu.
Po otočení klíčku ve startéru motor hned naskočil. Zároveň se však ozvaly dvě mohutné rány. Mé tušení, že je má na svědomí můj vlastnoručně sestrojený výfuk, bylo správné. Při další sérii ran se všude kolem automobilu vytvořila z dýmu černočerná tma. Po jeho rozplynutí jsem zjistil, že se vůz rozpadl. Všude na parkovišti běhali nadávající a kašlající lidé. Další křičeli z paneláku a jiní naštvaně vybíhali ze vchodů. A někteří dokonce v pyžamu. A tak mi zakrátko nezbylo nic jiného, než utíkat před naštvaným davem lidí napříč sídlištěm.