| Dílo #17906 |
|---|
| Autor: | hajka |
| Datum publikace: | 02.07.2005 17:46 |
| Počet návštěv: | 4240 |
| Počet názorů: | 28 |
| Hodnocení: | 19 1 |
| Prolog |
|---|
| Prosím, prosím, netýká se žádného chlapa, kterého jsem potkala v poslední době....:o)) |
|
| Varování |
Proklel mě. Ne, to zní příliš nabubřele, spíš jenom poslal dopis. Zůstaneš sama, jenom ubližuješ, jednou se ti to vrátí. Malé vzteklé pubertální zlomené srdce. Je šťastně ženatej, vzal si holku od vedle, co mi byla podobná. Tisíckrát se mi omluvil a já si mezitím zvykla, že slzy mi osuší maximálně můj pes jazykem, jenom když jsem nedávno bulela nad ní a prosila, ať to zvládne, musela jsem si vzít krabici kapesníků a nos si utřít sama.
Přeběhl mi přes cestu a vytahoval se, že vlastní továrnu na papírové kapesníky. Měla jsem tušit, že i on je zatoulanej pes. Přesto s ním chci spát, hladit ho otevřenou dlaní po jizvách včerejška, vyklovat oči svítání, šeptat zůstaň a klekání prosit o chvilku času. Cítit se provinilá z jeho trošku zklamání, co mi poslal zprávou, vynahradit si svoje rány, probrečet se štěstím k ránu.
Nemám na to buňky, buňky na odevzdání, na důvěru, na věrnost, na spolužití, na sdílení, na krásné milování a tak prásknu dveřma, vypnu větrák, otevřu okno a vyletím do světa. Lampa blikne, hodiny se zastaví v půl na čtvrtek. Ještě v šest ráno bude devět. Za minutu konec seriálu se rozezní kvarta sirény. Ztratím se v mlze a s každým psím štěknutím ti uteču dál. Růžice na věži se roztočí a kos zazpívá tu naši.
|
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|
Rowenna 
Montrealer