Cesta na hory

-         Tati, pojď už…

-         Ještě jednou se koukni, jestli máš všechno.

-         Už jsem to udělal.

-         Tak ještě jednou.

-         To je zbytečný.

-         Nic není zbytečný, kde pak vezmeš, co teď zapomeneš?!

-         Říkám, že všechno mám. - Táto, nemá cenu čekat, koukej, kolik je hodin.

-         A ty někam spěcháš? Jedeme autem, ne?! Nic nám neujede.

-         Jet na noc není zrovna moc ideální, že jo…

-         Podívej se na teletext, jak je na tom dálnice.

-         Říkal jsem, že dobrý.

-         Ty ses díval?

-         Jo, díval.

-         Tak si sedni a seď.

-         Táto, a co když nepřijde? Třeba čekáme zbytečně.

-         By zavolala. Kam dals ten dárek?

-         Je ve tvým batohu, ale…

-         Přece jí neujedeme. Říkala, že se těší, že v Tatrách ještě nebyla. Vždyť je to rozumná ženská, kdyby nemohla, zavolala by.

-         Ty už jsi někdy viděl rozumnou ženskou?

-         Já tě…!

-         Se ptám, ne.

-         Koukej, dones tohle do auta a já jí zavolám. …Nebere to.

-         Dobrý, a mobil měla dostat od tebe k narozeninám, tak co budeme dělat?

-         Zkusím do práce. Dobrý den, Kubata, je tam Petra Vaněčková?Aha, díky. Ano, spletl jsem to, díky, nashle. Řekli mi, že má dovolenou.

-         Co taky jinýho ti měli říct. Když má jet na hory, přece nebude v práci.

-         A ještě jsem vypadal jak debil, že nevím, že má dovolenou.

-         Co budeme dělat?

-         Asi je na cestě. Tak počkáme v autě.

-         A co když bude volat sem?

-         Snad jí napadne zavolat na mobil.

-         V to bych nedoufal. Z budky a na mobil? Blázen, ne. Víš, jak šíleně šetří.

-         Ty myslíš, že zdravotní sestry vydělávají milióny?!

-         Ale s tím šetřením je fakt extrém. Vzpomínáš, jak z chleba odkrájela to plesnivý a pak ten nezplesnivěj zbytek snědla? A dokonce mi nabízela. Ble…Zdravotní sestra a dělá takový věci, ha ha.

-         Plísně byl jen kousek. Ten chleba jsem jedl a nic mi nebylo, tak si nevymýšlej.

-         Ale…

-         Nech toho, vem ten  kufr a pojď dolů.

...

-         Co chceš dělat? Už tady zase trčíme jak dlouho…

-         Ty bys radši, aby nejela? Bav se se mnou. Schovej to! Říkám, abys schoval toho walkmana!!!

-         Proč ho nemůžu poslouchat?

-         Abys mě slyšel! Ty bys radši, kdyby nepřišla? Hele, Petře, já vím, že bys byl radši, kdybychom se s mámou nerozvedli, ale…tak to je a já byl sám dost dlouho. Ale tebe máme s mámou...

-          …rádi pořád stejně a vždycky budete moji rodiče… Tos říkal. Trapný psychologický poučky.

-         Nedržkuj, nech toho. Jedeme na hory…

-         S Petrou.

-         No a co.

-         No a nic. Je mi horko.

-         Každýmu…

-     Ahoj, mami. Ne, ještě jsme nevyjeli. Auto je v pořádku, ale čeká se na Petru. Jo…Tati, chce tě máma.

-         Ahoj. Mě se zdá v pořádku. Dobře, dobře, koupím, nemusíš se rozčilovat. Zavoláme. Ahoj.

-          Máma říká, že máme koupit acylpyrin. Žes v noci kašlal.

-         Nejsem malý dítě.

-         Když to říká máma.

-         Mě fakt nic nebolí.

-         Uvidíme. Kdyžtak se na tebe Petra podívá.

-         Jsem zdravej. Už jsme mohli bejt u Brna!

-         Musíme počkat. Pro mě by to nebyla pořádná dovolená.

-         To jako bez ní?

-         Chci být s vámi oběma. Cos říkal?

-         Ale nic…

-         Věděls, že pojede a nic neříkals, tak teď toho laskavě nech a když tě bude rozčilovat, poslouchej si třeba zase walkmana.

-         Haló, kde jsi, prosímtě. Aha, jo, jedeme.

-         To byla ona. Zaspala po noční. Tak se připoutej, dojedeme pro ní.

/srpen 2005/