Ohlížím se po opilých kolemjdoucích.
Na paty se mi lepí jejich oči.
Rozpouštějí se. Když se jich dotýkám.
A vzápětí. Jako vyplašené zvíře.
Napříč slepými ulicemi.
Sám sobě utíkám.
A nyní se nacházím ve středu svého pokoje.
V místnosti bez jakýchkoliv otvorů.
Se vidím jak si zaživa pojídám játra.
Potmě a zcela bez ozvěny žvýkám.
S očima upřenýma do němé prázdnoty.
A s hmotnou deformací nitra. |
|