| Dílo #15549 |
|---|
| Autor: | Nikdojiny |
| Datum publikace: | 14.04.2005 09:23 |
| Počet návštěv: | 291 |
| Počet názorů: | 3 |
| Hodnocení: | |
| Prolog |
|---|
|
| Holčičí práce...Francie |
Ocitla se na šikmý ploše, sama mezi těmi bejky, kteří ji pronásledovali ve dne v noci. A noci to byly opravdický. Né takový o kterejch snívaj holky romantičky, to vůbec ne, kdepak.
Delší, úmornější, plné sprostejch slov a perverzních činů. Ale stále to byla ona. Intimitu si do sebe zaryla hloubějc než cokoli jinýho..
Bloudila starou čtvrtí. Oči ji lehce klouzaly po nejrůznějších výlohách, obchody byly vším. Tam žádní bejci nešmejdili, naopak, byli tam lidé, kteří ji snad rozuměli a věděli co chce. Dívali se na ní tak jak si to nezasluhovala. Dyť nic nevěděli, byli totálně mimo. Žádné zoufalství z ní nešlo, jen nepřítomné pohledy a to ty, z nichž nevyzařovala ani špetka života. Život, to bylo cizí slovo. Znali ho bohatí pánové, taky bejci. Ale tyhle bejvali jemnější než ti, keří ji měli pořád.
Jemný bejci ji při tom nechytali za vlasy. Nechtěli, aby o to prosila. Dělali ji to mlčky, jako by toho sami potaji litovali. Měla je za vychované pány ze zahraničí. Přesněji řečeno z Germánie. Z pusté a jednotvárné země.
A tak mezi nimi žila. Mohla si dělat co chce, jen odejít nesměla. A kdyby to snad chtěla udělat, našli by ji a nabídli Arabům. To se nikdy nesmělo stát. O Arabech slyšela vyprávět nějakou holku od pobřeží. Byla to vyslankyně úzkých kompromisů. Ano, tak ji říkali. Referovala pak mladším holkám.
Zatáhli mě k sobě na loď. Byla to krásná loď, celá z červeného dřeva. Ukázali mi ji. Myslíte, že jsem pitomá, nebo co? Neskočila jsem jim na to. Chtěla jsem to mít brzo z krku. - zasmála se-
Vlekli mi podpalubím a furt řvali něco tím svým pekelným nářečím. Holky já se vám tak bála, že jsem cestou nějakou tu kapku fakt upustila. Myslím, že to nepostřehli.
A pak přišel On. Hlavní Arab, nebo kdo. Sundal si nejdřív kalhoty, teda ta příšerně chlupatá stehna. To vám povím. Pak se svlík ale celej. Civěl na mě. Viděla jsem, že se s tím svým na mě chystá, páč ho měl hezky nahoře. Fakt klacek. A ty koule.
Obrátili mě na břicho, ani jsem necekla, holky, přísahám. Držela jsem se.
Byl v ní On, jeden menší Arab a zbylí dva, kteří Mu sloužili se mohli jenom dívat, i když pak do mne taky vklouzli. To už nevím jistě.
A co jako? Svý jsem si odbyla. Pár tejdnů ve špitálu a jsem zas tady. Tam jde hlavně o tu bolest. Jinak v pohodě.
Ale Ona byla jiná. Poslouchala dívku od pobřeží a nevěřila vlastním uším. Tenkrát ji poprvé napadlo, že je to tím jejím častým výskytem na bezúhonném území. Na území nevinnejch lidí. Měnili ji po svým. Dyť to byla ještě malá holka.
Vzpoměla si na tu příhodu náhodou. Vítr ji řádil ve vlasech a slunce se lehce otíralo o její dětskou tvář. Stejné to bylo i tehdy. V den, kdy se dověděla o Arabech. Proto ta jiskra v paměti.
Podívala se na hodinky s Micky Mousem. Bylo na čase se vrátit. Už počítala poslední vteřiny. Zbývalo jich jen málo. Na ruce se ji objevila jedna z tisíce slanejch kapek. Slizla ji jazykem. Byla opravdu slaná. Věřila tomu.
|
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Nikdojiny', 14.04.2005 09:26.
| Názory čtenářů |
14.04.2005 10:17
 Seregil
|
UF... silný kafe.... |
14.04.2005 12:58
 Jeff Logos
|
dobře napsané, vystihuje atmosféru, osoby i nálady |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|