| Dílo #15296 |
|---|
| Autor: | Nikdojiny |
| Datum publikace: | 07.04.2005 09:27 |
| Počet návštěv: | 776 |
| Počet názorů: | 9 |
| Hodnocení: | 3 |
| Prolog |
|---|
| Akorát o jednom hledání, no. |
|
| Zkurvený hledání |
| Váleli se v trávě. Ona nahá, on zmatenej. Jel si rukou přes břicho, měl na něm širokou jizvu. Kdysi to bolelo,tenkrát tu bolest nezvládl a propadl pláči, ale dnes už s ní umí žít, dnes je všechno jinak. Navíc má jí, tu černovlasou, bláznivou holku z periferie. Má bílou pleť a zelené oči. Pokaždé, když se na ní kouká, srovnává ji s ostatními ženami. Ale teď jsou oba v tranzu, teď se jim nad hlavama honěj šedý mraky, ze kterejch bude co nevidět lejt. Chce ji o tom říct, aby to taky věděla, ale nemůže, má křeče. Jsou to takové lehce bolestivé vteřiny. To pak nemůže mluvit, nemůže se hejbat, prostě nemůže nic. A jak rád by ji o těch mracích pověděl zrovna teď. Když byl ještě malej a coural se uprostřed polí, tak rád poslouchal vítr. Nikdo neexistoval, široko daleko nikoho neviděl. A i kdyby někoho čirou náhodou přece jenom zahlíd, dělal by, že o něm neví. Zkrátka bloudil vysokou trávou a hledal to pro co se narodil. Chtěl tomu všemu přijít na kloub. To se ví, že mu často v půli cesty došla trpělivost a utíkal domů aby se mohl ukrýt pod matčinou sukní, ale byly i takové dny, kdy to hledání dotáhl do úplnýho konce. A takovej život mu vyhovoval. Věděl, že bude neustále cosi hledat. Běhal jako pominutej, když viděl, že je to ,,cosi" dábelsky blízko. Vždy mu to ale proklouzlo mezi prstama a on musel zpět do pole. Dnes už o tom nemusí vůbec přemejšlet, zdá se, že se spokojil s tím málem co mu život přinesl. Ale musel si to tvrdě vydobýt, žádný úlevy neměl, musel bojovat aby neskončil jako otec. To ho děsilo. Dobře jeho osud znal, často mu o něm vyprávěla matka. Seděla zpříma a se slzama v očích mu líčila otcův život. - Von to byl fakt dobrej chlap, to jako jo. Sloužil někde v Srbsku, nebo kde. Poznali jsme se tady. To jsem měla ještě všech pět pohromadě. A von mě měl rád, víš holomku. Chodívali jsme spolu na Petřín, bylo nám fajn. Paks ale přišel ty a von zdrhnul, no. Dlouho jsem na něj čekala, dyť nás znáš, ženský. Ale byla jsem na tebe sama a tak přišel Karel. Pět let po tom co ses narodil, mi přišel jeden policajt vocaď říct, že se tvůj otec utopil. Byl asi zřízenej, no.- To mu teď problesklo hlavou. Natočil se k ní a objal ji kolem ramen. Ucukla. Tak se zase odtáhl. Mraky se hnaly nezadržitelně kamsi do neurčita. Zavřel oči a myslel na matku. - Co se pro mě naplakala, chuděra. Byl jsem mladej, jasně. Zdrhal jsem z baráku, bral bylinky a všecky tydle sračky. Tomu teda říkám hledání. Byla to jedna velká lež, ta největší. Třeba šlo jen o clonu, o zákal. Možná jsem potřeboval cíl, myšlenku, ale veskutečnosti jsem kecal sám sobě a zvoral pořádnou hromadu věcí. A vona plakala. Hergot, přísahal jsem si, že na to nebudu myslet. Čumím do nebe a myslím na to. Tohle je konec? Konec jednoho velkýho hledání. To ani fízlové neznaj, takhle rozsáhlý pátrání.- Probrala se z delíria pozdějc než on. Nejprve zaváhala, ale pak ho přece jen líbla na dolní ret. Projelo jim teplo. Natáhl se pro flašku a napil se. Její oči ho hladily po celém těle. Chtěl něco udělat, něco říct nebo tak, ale byl jak ochrnutej. Mraky se trhaly, sem tam spadla nějaká kapka. - Na co myslí ten chlap?- uvažovala - Vůbec ho neznám. Je tak mladej. Toho si neudržím. Jako kdyby znal celej svět, tak mi někdy připadá. A ten zadek, bože z toho šílím. Jenže je nudnej. Ségra říkala, že nudnej je na nic, že akorát sedí a civí do blba. Civí tenhle do blba? Zeptám se ho na to. Ne, dyť se urazí, to by se nemělo. Já husa pitomá, vůbec nic nevím. To mám z támhlenctoho, z těch bylin.- Najednou vstal, odkopnul deku a utíkal pryč. Běžel do pole, do vysoké trávy. Chtěl hledat dál, chtěl dál vzdorovat a bojovat. Cejtil jak se uvnitř něj vařej litry krve. Měl plnou hlavu pokání, potřeboval se zbavit přebytečnejch slz. Neřval vod tý doby co ho v nemocnici brali na nože. Letmo si na to vzpoměl, ale to už byl dávno v poli. Zahlíd jakéhosi starce s kravama, nevadil mu, dokonce na něj zamával pravou pazourou. Pak si kleknul do tý trávy a plakal až do rána. |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'Admin2', 07.04.2005 10:20.
| Názory čtenářů |
07.04.2005 10:18
 AZALIN
|
Proč je to upoutávka? |
07.04.2005 11:43
 Seregil
|
Srdceryvné a dobře napsané....* |
07.04.2005 14:11
Nikdojiny
|
Protožeproto |
07.04.2005 14:45
karel_letoun
|
A co měl vlastně za problém? Co hledal? |
07.04.2005 17:29
 Humble
|
až na pár ji/jí dobrý :o) |
08.04.2005 13:43
Satanas
|
žádných pár věcí jsem nenašel, sory,
takže až na nic úplně super
*
v první řadě se nejedná o totální smyšlenku
a v druhý je to určitě přenesená vlastní zkušenost |
08.04.2005 14:13
Nikdojiny
|
Co hledal? A tys to nikdy necejtil? Dyť je to tak hmatatelný. |
08.04.2005 14:14
Nikdojiny
|
satanasi...ty ďáble jeden. no jo. |
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|