Pár lístků pro Eurydiku „píši ti, Eurydiko, pár lístků“ věnuji... lístek první z radosti že jsem tě poznal vratkou lstí bylo to krátké, rozpálené a opatrné radování jako se vrací voda z tání do proudu
z krabičky sirek se láme světlo a pak se střídmě kladou k sobě zapálená zákoutí a záhyby těla
lístek druhý na dálku jsou dvě místa v jinak prázdném vyprávění: - když jsem odešel já - a potom ty
řinčí násilné zpovědi současníků jak se ptají na spěch a spílání a proplétání a štvaní a ta dvě místa jsou si vzdálená v jinak prázdném vyprávění možná se zdá že není spěch že prázdnota není vzdálenost a přeci je a přeci bolí lístek třetí jako vzkaz do podsvětí, zpěv Hádovi a Persefoně * nechci být blázen z přesvědčení vraťte mi ji byla má vraťte mi ji nad ni není já jsem zbyl a přebývám * přebývá jen tolik co je pro mne jsem prázdný jako okovy jako zvíře které zchromne a co je s ním se nedoví *
lístek čtvrtý: ohlédl jsem se, prosím odpusť „říkali že už tě neuvidím“ Eurydiko tak jsem zpíval pod oknem každého domu a hledal konec podsvětí
zapomněl jsem jak vypadáš a zapomenout je jako zabít jsem tedy vrah
přeci jsem tě vzal za ruku a vedl k řece kde je lehké si vzpomenout a zaplatit za zpáteční cestu
nesměl jsem se ohlédnout a mluvit s tebou a vzpomínat jaké to bylo dřív tehdy jsem ohlédnutím prohrál boj o společnou duši
a lístek poslední jako budoucí vzpomínka ten list napíši až budu starý a jist si budu že bakchantky mé tělo roztrhaly beze zbytku duše |