U nás na návsi stával dlouhý léta tryskáč. Nevim, jestli tam přistál nebo tam zbuchnul, ale spíš to první, páč nebyl ani moc rozbitej.
Byla to prej MIG patnáctka. Celkem starej typ, ale docela pěknej.
No jo, to víte. Když moje stará bejvala patnáctka, tak taky vypadala docela k světu. To eště pamatuju. Vono to sice teda s tou mou pamětí jde docela z kopce, ale tohle tam ausgerechnet zůstalo.
Jako na vztek.

Máňa si zato nepamatuje lautr nic. Když jsem jí připomínal, jakej já jsem bejval štramák, tak řekla, že si nic takovýho nemůže vybavit.
No jo, Máňa.

A k tomu je hluchá jak poleno.
Já jí třeba povídam: "Máňo, vem si to naslouchátko!"
A vona: "Co?"
Já: "Naslouchátko!!"
A vona mávne rukou: "Ále, dej pokoj, já tě stejně neslyšim."

Řikam jí: "Máňo, ty seš hluchá jak Smetana, ale ten aspoň skládal."
No a Máňa na to: "Smetana je ve špajzu, ale už bude kyselá."
Tak takovej je to život.

A u toho tryskáče rostly macešky a my je chodili se starým Veselkou krmit. Házeli jsme jim drobky, mrcham chlupatejm.
To byste nevěřili, jak nás milovaly.

Úplně nekriticky.