všichni přece ví že v chaloupce bydlí ... ehm ... ve chvíli vsunutí do pece se peče ... ovšem když třeba zaspí ... tak spalovačmrtvolvperníkovéchaloupce
Do půlky této básně (po to INRI) mne zamrazilo, od půlky jsem se podivila, nad tím zeleným jsem ovšem zdvihla obočí, poslední verš se mi zas líbil, po něčem OPRAVDU drsném by byl krásný.
Jako člověk svým způsobem věřící bych řekla: Rouhat se Bohu dovoleno, jen by to nemělo vyznít (malinko) jako manýra.
PS: Albi, přiznávám bez mučení, že tvá proměna z věřícího v bytostného skeptika je navýsost zajímavým jevem. Znám spíše opačné případy. Ale chápu, že je to asi dost soukromá věc