To tenkrát v ten den, kdy naším městečkem, tím krásným městečkem, ve kterém se zastavil čas, tak tím městečkem projížděl cirkus Berousek a za ním, v tom průvodu šli akrobati a klauni a krotitelé a dokonce i dva sloni, co se drželi za choboty tam šli, tak v ten den se k nám zase vrátil strýc Pepin. Pepin už když přicházel, tak už z dálky řval: ,,Už jsem zas tu! Dávetéé na stůl!" A tatínek říkal mamince: ,,Už je tu zase ten blbec." A maminka mu odpovídala: ,,Neboj Franci, aspoň zastane nějakou práci, nějakou práci co nemáš rád on bude rád dělat." A tatínek se usmál a řekl, že to je pravda a že má pravdu ta moje maminka a smál se a řehtal se až mu tekly slzy a když to Pepin viděl, tak se rozesmál taky, aniž by věděl čemu a proč se vlastně řehtá...A tak za pár dnů Pepin už stál u lisu, u toho lisovacího stroje, protože to právě byla ta práce, kterou tatínek nejvíc nesnášel. Jak sám říkal, lezlo mu to na mozek, to bzučení těch much, které byly v lisu rozdrcené a do poslední chvíle bzučely a bzučely, snad si myslely, že si tím bzučením zachrání život, dokud z nich nezbyl jenom krvavý flek na tom starém papíru, a tak už nechtěl dělat tuhle práci, která mu lezla na mozek, a tak tu práci přenechal Pepinovi, jemu to na mozek lézt nemohlo, protože, jak tatínek sám řekl, strýc Pepin žádný mozek nemá...Strýc bral svou práci vážně, vždycky vzal jednu knihu, která se mu líbila, přečetl z ní název a autora, trochu v ní zalistoval a nebo si přečetl jenom doslov, kde se třeba psalo, že Arthur Rimbaud psal především poezii postihující niterná hnutí prostřednictvím asociací představ, slovních experimentů a trsů jinotajů a symbolů, a potom večer v nočním klubu říkal kurvám, že Arthur Rimbaud psal především poezii postihující niterná hnutí prostřednictvím asociací představ, slovních experimentů a trsů jinotajů a symbolů, a kurvy se smály a divily se, jak je strýc Pepin chytrý a o říkal, že není jenom chytrý, ale že je i zábavný a kurvy říkaly, že si to vyzkouší a převlékly ho do ženských šatů a řekly mu, aby zatančil nějakou polku a strýc řekl, že tedy jo a odešel se převléknout...Právě v tu chvíli do toho nočního klubu, do toho nočního bordelu přišel anglický princ a usadil se ke stolu, protože se spletl a myslel si, že sedí v nějaké nóbl restauraci a kurvy se začaly bát, neměly tu žádný personál, žádného číšníka ani kuchaře a ani neuměly anglicky. V tu chvíli do dveří vstoupil Pepin, oblečený do ženských šatů, jako selka byl oblečený ten blbý Pepin a zatím anglický princ seděl u stolu a čekal, až ho někdo obslouží, když najednou spatřil Pepina a spletl si ho s obsluhou a tak zavolal ,,Hey, waiter!" A Pepin hned nepoznal anglického prince a tak k němu přišel a řekl mu ,,Ty blbčéé! Co tu mluvéš anglicky, ty sviňa zahranická?" A anglický princ pořád říkal ,,Can I have bacon and eggs?" A Pepin říkal ,,Ty debile, ty zasranej vole!! Co to tu na mě mluvééš???" A princ viděl, že mu nikdo nic nedá a tak nazlobeně odešel a kurvy si oddechly, že ten princ byl tak blbý, že nerozuměl česky a říkaly Pepinovi: ,,Pepine! Víš kohos teď vyprovodil? Anglického prince!" A Pepinovi se rozzářily oči a celý večer pak říkal, že obsluhoval anglického prince...Jenomže ten anglický princ to tak nenechal a stěžoval si na velvyslanectví, že ho v té a té restauraci neobsloužila jakási selka, s mužskými rysy ve tváří, ale to byl převlečený Pepin, což princ nevěděl, takže se na něj, na toho prince, všichni zlobili, co si to na Čechy vymyslel, že prý v tom klubu žádná taková nedělá...A strýc Pepin zatím v tom podniku, v tom nočním podniku, kde tak urazil anglického prince, v tom podniku Pepin tančil polku v ženských šatech a tančil tak hodně, že mu z kalhotek vyskočilo přirození a tancovalo s ním a když Pepin skočil doprava, tak to přirození, ten jeho mohutný úd skočil taky doprava, a kurvy se smály a ukazovaly na ten penis neboli úd, který tak zběsile poskakoval...
     Cirkus hrál v pátek, v sobotu a v neděli od pěti hodin odpolodne. V pátek přišlo málo lidí, protože každý pracoval, v sobotu to bylo lepší, ale kdyby viděli, co se stane v neděli, tak by taky radši všichni šli v neděli. V neděli se stalo fópá neboli průser. Skoro celá vesnička, celé to městečko, ve kterém se zastavil čas, se přišlo podívat v neděli. Byl tu tatínek, maminka i já, byl tu Miloš Hrma, mladý výpravčí těch odporných, ostře sledovaných vlaků, byl tu i strýc Pepin, který obsluhoval anglického prince a byli tu i další lidé. Všichni se přišli podívat na ty hubené akrobatky a svalnaté akrobaty a krotitele tygrů a lvů a dalších šelem, a na pomalované klauny a na slony a žongléry a další cirkusáky z toho cirkusu, krásného cirkusu Berousek... Cirkus začal, na pódium vylezl ředitel a všechny nás tam co nejsrdečněji přivítal a pak už začal hrát saxofón a na pódium přišel žonglér a házel si míčky, úžasné míčky si přehazoval z ruky do ruky až mě z toho rozbolela hlava a řekl jsem tatínkovi, že mě bolí hlava, ale on řekl, že to mám vydržet, že vstupné stálo tolik, že i kdyby mi ta hlava měla prasknout, tak to je pořád výhodnější, než opustit tenhle cirkus, cirkus Berousek uprostřed představení. A tak jsem se díval dál, i přes tu obrovskou bolest hlavy, jako kdyby mi tam někdo bouchal kladívkem mi bylo...Na pódium vyběhli artista a ten vylezl na vysoký stožár, na stožár, který dosahoval skoro až na vrchol šapitó a pak tlesknul a dva siláci, dva vypracovaní chlapi přinesli doprostřed pódia bazén s vodou a pak řekli můžeš! a akrobat se dlouho soustředil, činely udělaly virbl a akrobat skočil přímo do toho bazénu, po hlavě tam skočil a chvíli se nic nedělo, chvíli byl klid, a tak se všichni začali dohadovat, jestli se náhodou něco nestalo tomu odvážnému akrobatovi a když už Pepin vykřikoval ,,Vydrž! Jdu tě zachrááánííít! Rakouský voják musí pomáhat!" Tak se ten akrobat vynořil a lidi tleskali jako šílení a i já jsem tleskal, i maminka, i tatínek, dokonce i strýček Pepin tleskal, i když nemohl projevit své hrdinství...Pak na scénu přiběhli klauni. A jako Harlekýni vypadali ti klauni, a v hlavě mi zněly hlavní melodie z opery Harlekýnovy milióny, ale hlava mě pořád bolela...Harlekýni začali vybírat někoho z diváků, jednoho odvážlivce vybírali ti pomalovaní klauni, ti šašci, třásl jsem se, abych to nebyl já, protože mě bolela hlava a kdyby mě vzali na veliký stožár a já bych musel skočit po hlavě do té kádě, do toho bazénu, tak by mi ta hlava asi opravdu praskla...Ale klauni vybrali Miloše Hrmu, toho mladého výpravčího těch strašných ostře sledovaných vlaků. A on vyběhl na pódium, všem se uklonil a pak řekl, že jestli může ukázat vlastní um a klauni řekli, že ano, a tak Miloš Hrma, výpravčí ostře sledovaných vlaků vylezl na ten dlouhý stožár a všichni se podivili a nechápali, kde se Hrma naučil lézt na stožáry a Hrma řekl: ,,Jsem jenom obyčejný panic! A proto se zabiju!" A skočil a schválně minul ten bazének s vodou a všichni vykřikli, když se mladý panic Hrma, výpravčí ostře sledovaných vlaků, rozmázl o zem. Někdo zavolal doktora, ale ten než přijel, tak dlouho se všichni lidé dívali na tu krev a ty vnitřnosti toho mladého člověka, který se zabil před jejich zraky, protože byl panicem a někteří lidé ten pohled nevydrželi a poblili se, poblili se na ty před nimi a ty se z toho taky poblili a tak celý cirkus blil a všem bylo špatně z těch ostatků Miloše Hrmy a pan docent Vaňásek se dokonce i posral z toho vzrušení a tak večer, když už všichni odešli, musela uklízečka uklízet šapitó plné zvratků, krve a sraček docenta Vaňáska a když tu spoušť viděl ředitel cirkusu, tak řekl svému synovi ,,Vidíš. Já ti říkal, že sem nemáme jezdit! Měli jsme radši zůstat sedět doma, na prdeli."