„Honzíku, ne že budeš zase vstávat v šest ráno!“
„Neboj, babičko, nezaspíme.“
„Maminko, ty se zlobíš?“
„Ne.“
„Tak se usměj.“
:-)
„A mohla by ses nechat usmátá?“
Otec: "Jdi se vysmrkat!"
Syn: "Jdi se vycpat."
Už se rozednívá, a vy tady chrápete jak dvě placatý pecky.
Pojď honem se mnou do pokojíčku, já ti musím něco ukázat. Tak pojď, honem… (táhne mě za ruku). Tak tady, maminko, tady nic zajímavýho není.
To není slečna, to je pán. Nemůže bejt slečna, když nemá prsa.
„Tak já jdu zase pracovat.“
„Maminko, ty seš ale pracka!“
„Já jsem si ty boty neměla balit, měla jsem v nich jet.“
„A jakej jed jsi v nich měla?“
Dívali jsme se na Večerníček o Vydrýskovi. Závěrečnou písničku má Honzík obzvlášť rád, vždycky si ji zpívá. Že tam kytky kvetou, že tam stromy stíní, a v těch vodách plavou pstruzi, štiky, líni… a mami, co je to ten ŠTIKYLÍN?
|
|
Wiki 
Reni 
Seregil 