Po několika letech mi byla jako otci desetiletého syna dána důvěra navštívit rodičovské sdružení. Tuto důvěru jsem v minulosti ztratil jednou netaktickou hláškou. Když šla totiž na rodičák manželka, byl náš syn nejhorší a ona se v mrákotách vracela domů pokřikovat na nezbedné dítě. Když jsem na sdružení šel sám, nebyly problémy. Jak to děláš, že nemáš s učitelkou problémy, ptala se manželka. Kouzlo osobnosti, odpověděl jsem. Když přijdu do třídy, sednu si do lavice, dám si nohu přes nohu a začnu se na paní učitelku usmívat.

Bohužel jsem to prohlásil před celou její rodinou.

To mělo za následek švagrův komentář: No, když učitelka vidí toho frajera, jak v té lavici sedí, řekne si: Tak tomuhle volovi nemá cenu vůbec nic říkat!

Vstoupil jsem tedy do třídy, pozdravil jsem a usedl na Honzíkovo místo. Již první pohled na hromádku jeho sešitů naznačoval, že asi něco není v pořádku, hromádka byla o polovinu menší nežli u ostatních dětí. Některé formáty sešitů se v ní nevyskytovaly vůbec. I pohled na přiložený papír s výsledky práce našeho syna naznačoval jak v obsahu, tak v červené barvě připomínek, že se něco děje. Prohlédl jsem si všechny sešity a velmi rychle jsem zjistil, že některé vidím poprvé.

Při pohledu na známky jsem zjistil, že náš syn plně využívá všechny stupně platné klasifikační stupnice dané výnosem ministerstva školství. čili že má  stejný počet jedniček, dvojek, trojek, čtyřek i pětek. Myslím,že autor teorie pravděpodobnosti Gauss by při pohledu do sešitu našeho syna praštil svou teorií o zem a šel raději kopat zahrádku.

Počkal jsem si až všichni rodiče odejdou a oslovil pana učitele: Tak co s tím Honzou uděláme?

Byl jsem už dlouho přesvědčován synem, že geometrii už dva měsíce nemají, a proto že není potřeba sešit, kružítko a trojúhelníky. Z tohoto omylu jsem byl okamžitě panem učitelem vyveden. Dále  jsem se dozvěděl,  že úkoly okopírované z písanky na jednotlivých listech mizí někde v koši, což mi bylo učitelem názorně demonstrováno prohrabáním nevysypaného koše ve třídě, kde jsme nalezli jeden list úkolů podepsaný Honzou.

Jediným kladem od mé poslední návštěvy bylo, že již nepoužívá kameru svého mobilního telefonu. Na toto téma jsem totiž byl před měsícem ve škole na koberečku. Michalka tehdy předvedla před celou třídou pro našeho kameramana striptýz do kalhotek a Kačka to nevydržela, přiběhla a jako velké finále jí ty kalhotky stáhla. Byl z toho rámus a já musel do školy.

Co se u nás doma dělo po rodičáku, si dovedete živě představit.

Večer jsem si ještě jednou dobře prohlédl školní sešit z matematiky. Před pár měsíci jseme měli problém, že tři krát patnáct bylo 742, na dalším řádku 5x8 bylo 752 a všechny ostatní výsledky na jedné stránce byly 752. Na můj dotaz, co je to za nesmysly, odpověděl, že mu to poradila jedna romská holčička, jeho spolužákyně.

Tentokrát jsem s hrůzou zjistil, že tisíc děleno sedmi je rovno stu tisíc. Pět tisíc bez sedmi stovek je milion a nějaké drobné. Můžeš mi to vysvětlit, když máš z pětiminutovek jedničky? Zase Salajová? ptal jsem se.

Ne, mně se to nechtělo počítat tak jsem si to, tatínku, vymyslel, abych to měl rychle z krku.

Obávám se, že v takovýchto situacích mi kouzlo osobnosti bude pendrek platno.