Prosinec 1996

Kačaba vysypala na kuchyňský stůl prasátko, do něhož po celý rok vhazovala mince i drobné bankovky darované hodnými rodiči a neméně hodnými příbuznými. Nastřádala solidní částku, o níž by si mnohý ženáč mohl nechat zdát.

"Jdu kupovat vánoční dárky, budeš čumět," ubezpečila mne, oblékla se a vyrazila do mrazivého odpoledne.

Když o několik desítek minut později vplula do naší panelákové klícky obtěžkána dvěma těhotnými igelitkami, spokojeně se usmívala.

"Koupila jsi všechno?" otázala jsem se.

"Jo," přitakala, "ale nutně bych od tebe potřebovala půjčit dvacku, protože ji dlužím v drogérii. Ňák mi to nevyšlo, ale ten pán byl tak hodnej, že mi to dal na dluh."

V mincích jsem měla jen necelou desetikorunu. Vylovila jsem z peněženky pětistovku a podala ji Kátě.

"Nic menšího nemám," řekla jsem.

"To nevadí," odvětila a vyběhla ven.

Za dvacet minut zarachotil klíč v zámku. Kačaba třímala v náručí několik úhledně zabalených balíčků. Udiveně jsem zvedla obočí.

"Mamko, já jsem vám tý drogérce koupila ještě pár věcí pod stromeček a skočila jsem s nima do knihkupectví. Poprosila jsem holky, aby mi to zabalily. Představ si, že za to nechtěly prachy!" vysvětlila mi. Pak natáhla ruku a otevřela pěstičku. Na dlani se třásla strachem osiřelá pětikoruna.

"To chceš říct, žes utratila to pětikilo!?!" zařvala jsem zoufale, když jsem se vzpamatovala ze šoku.

"Ne," zavrtěla klidně hlavou. "Já jsem tam platila jen čtyři sta devadesát pět kaček..."

O několik let později...

"Mami, můžeš mi půjčit pajsku," žadonila Kačaba, když se vrátila ze školy.

Zajímala jsem se samozřejmě, za co chce utrácet.

"Potřebuju do školy nutně štětec a nějaký čtvrtky," odvětila.

Měla jsem u sebe tisícovku, proto jsem prohlásila, že má smůlu. "Litr ti nedám, to jsou moc velký peníze," pravila jsem.

"Maminko," lísala se, "já se nenechám ošidit. Neboj se!"

"Tak dobře," rezignovala jsem a sáhla do peněženky.

Kačaba se vrátila za půl hodiny a oznámila mi, že jsem zchudla o tři stovky. Odměnou mohu na WC přehlušit své pižmo lesní vůní, po pročtení knížky zjistím, jak lze jednoduše komunikovat prostřednictvím smajlíků, náš zvěřinec se rozrostl o dvě bílé myšky, klíče vylepším fosforeskující kostrou a potkan Myšák má zásoby na rok dopředu.

Štětec moje rozhazovačná dcera nepřinesla. Nějakým nedopatřením ho zapomněla koupit...