ONA: Proč v běžném životě jedni lidé ponižují, zesměšňují, urážejí, shazují jiné lidi?
ON: Tihle lidé jsou jako jednoduše zaměřený živočich nebo spíš chodící kytka. Jejich vnímání světa je čistě přírodní - okolní svět je plný zdrojů. V jejich temnotě se pohybují světýlka, lidé, kteří jsou slušní a zranitelní, lidé, kteří si ještě nevyvinuli stav mysli, ve kterém jim zraňovači neublíží. A tyhle chodící kytky pohybují nohama a chodí naším světem, svým černým světem, kde vidí světýlka. Dojdou ke světýlku a světýlko vysajou. Jako by přišli ke studánce a nehledě na ostatní možné živočichy nebo chodící květiny oni prostě studánku vypijou. Že by brali ohled na studánku, no to už vůbec ne. Takže si neber osobně nájezd takového zraňovače. Je to chodící kytka a ve své temnotě uviděla světýlko.
ONA: To je hrozně sobecký.
ON: Je.
ONA: A jakto že třeba ty tohle mně neděláš?
ON: Kromě chodících kytek existujou i jiní lidé. Ti, kterým se okolní tma trochu rozpustila a vidí, že kolem nechodí jenom světýlka, ale další bytosti. Ke svému fungování tihle lidé bez tmy nepotřebují vysávat zdroje z okolí, najdou si jiné radosti a jiný smysl života. A sdílení prostoru, emocí, zážitků s jinou bytostí je takovým smyslem života. Ti, kdož mají rozsvíceno, neparazitují na svém okolí, ale jsou jeho součástí, jeho členem, jeho partnerem.