Když poručík Robert Fantes došel do místnosti, v níž byla skupinka letců, tak jen letmo pohlédl na nástěnný kalendář. Na něm bylo datum pondělí 1. července 1916. Už od předchozího večera věděl, že dnes ráno začne ofenzíva na řece Sommě, které předcházelo několika denní mohutné dělostřelecké ostřelování německých pozic.
„Za několik hodin vyrazí naši vojáci do útoku,“ pronesl s vážnou tváří velitel sguadrony major Harry Ransley. A pokračoval. „Našim úkolem bude napadat německá letadla a pozorovací balóny. Každý sestřelený balón a letadlo ušetří životy našich vojáků. Čekají nás velmi náročné dny. Přeji vám všem hodně štěstí!“
  Tma nad východním obzorem začala pozvolna ustupovat světlu, zatímco země byla ještě zahalená tmou. Takovýhle pohled se naskytl mužům v leteckých oblecích, když vyšli na letištní plochu. Tou se rozléhal hluk nahozených motorů několika letadel rámové konstrukce.
„Dnes bude krásný den,“ řekl nadporučík Laurence Lauder.
„Pro mnoho lidí určitě ne,“ mínil Robert Fantes.
„Věřím, že tahle vofenzíva bude vítězná,“ řekl poručík Herbert Payne.
„V to doufáme všichni,“ konstatoval Fantes a vykročil jako pětice dalších letců k šestici letounům.
  Když se tma pozvolna měnila v šero, tak šest Airc DH. 2 postupně vzlétlo do vzduchu a krouživě vystoupalo do výše. Fantes bedlivě sledoval svítající oblohu a brzo spatřil obrysy osmi letadel, též rámové konstrukce, které byly jasně vidět na pozadí osvětleného nebe. Byly to dvoumístné dvojplošníky FE. 2, které směřovaly k frontové linii, u níž stále duněla britská děla. Tyto letouny měly za úkol napadnout německé letiště, na němž sídlila eskadra albatrosů, která prováděla průzkum, řídila dělostřeleckou palbu a též shazovala menší bomby. 
  Airca se ve dvou tříčlenných rojích roztáhla nad letadly obtěžkanými bombami a nezadržitelně se blížila k frontě. V temném šeru britského zápolí bylo vidět nespočet záblesků od palby děl, zatímco na německé straně fronty se už pomalu ze šera vynořovala krajina. A tam někde se také nacházelo letiště.
 Sotva se formace letadel dostala nad německé zákopy, tak spustila palbu protiletadlová děla. Na obloze se objevily žluté prskající záblesky, k nimž se záhy přidaly řady nazelenalých koulí, které znamenaly palbu menších protileteckých zbraní. Fantes se na tu směs barev upřeně zadíval a měl pocit, že hledí na ohňostroj. Palba však byla jako tradičně neúčinná a míhajících se záblesků střel si přestal všímat. Svou pozornost upřel na oblohu a povšiml si vršku slunečního kotouče nad východním obzorem. Protiletadlová palba slábla a zůstala za nimi. Letěli tedy už nad německým zápolím a ostražitost všech byla na místě, nebezpečí mohlo číhat kdekoliv.

KONEC DVACÁTÉ SEDMÉ ČÁSTI