Přes horní část kulometu hleděl poručík Robert Fantes na německý šedivomodrý jednoplošník. Přitom zřetelně viděl hlavu pilota, která se pohybovala, načež postřehl, že se on zadíval jeho směrem. V tu chvíli už byla ideální vzdálenost k účinné střelbě, a tak stiskl spoušť. Do hluku motoru se ozvalo zarachocení kulometu a Fokker záhy prudce změnil směr letu. Zároveň se z jeho motoru počal odvíjet proužek bílého dýmu, což znamenalo zásah. Ve stejný okamžik však Fantes intuitivně otočil hlavu dozadu a spatřil po pravé straně žlutého Fokkera. Pákou u kolenou pohnul prudce do strany, což se stalo v tu chvíli, kdy potah na pravém křídle zasáhlo několik kulek. V následujícím manévru Fantes unikl nepřátelskému stíhači a rozhlédl se bedlivě kolem sebe. Přitom se mu naskytl pohled na vzdalující se šedivěmodrý Fokker, za nímž se táhla dlouhá stužka bílého dýmu. Žlutě zbarvená německá stíhačka se nacházela dvacet metrů od něho a zároveň postřehl šedivého Fokkera, jak se na něho spouští. Současně však zahlédl v prostoru za ním i několik dvojplošníků, načež rychle strhl Airco do strany a proud olova jeho letadlo těsně minul. Poté uviděl v plamenech padat onen šedivý Fokker, který zanedlouho explodoval po dopadu mezi stromy. Pak Fantes sledoval, jak stíhačky z jeho sguadrony sestřelují další dvě německá letadla.

  Na obloze se pozvolna rozplývaly sloupy černého kouře, které po sobě zanechala sestřelená padající letadla, zatímco skupina dvojplošníků rámové konstrukce spěchala přes frontovou linii do britského zápolí. Zanedlouho všechna přistála na travnatém letišti, kde se jich hned ujali mechanici. Fantes si po vylezení z kokpitu důkladně prohlédl zásahy, co jeho letadlo utržilo.

„S tolika průstřely jste se ještě nikdy, pane poručíku nevrátil,“ řekl mu jeden z mechaniků.

„Všechno je jednou poprvý,“ zkonstatoval a sundal si z hlavy leteckou kuklu i brýle. Přitom si to namířil k letadlu, z něhož vylézal velitel sguadrony major Harry Ransley.

„Pane majore, ten pozorovací balon Dixon zničil,“

„Tak se mu to podařilo. Viděl jste padat jeho letadlo?“

„Nikoliv. Kdybyste se tam neobjevili, tak by mě taky sestřelili.“

„Měl jste velký štěstí. Kolem vás bylo několik Hunů. Dám vám pár dnů volna. Ty budete potřebovat, protože co nevidět začne ofenzíva. A pak budou všechny dovolený stopnutý.“

„Děkuji, pane majore!“

„Paříž je ideálním místem, kde se dá na čas zapomenout na válku.“

„Rád se o tom přesvědčím!“

„Teď běžte napsat bojový hlášení,“

„Ano pane majore!“ pronesl Fantes a při chůzi k budově na okraji letištní plochy se mu v duchu vybavila tvář poručíka Ernesta Dixona.

KONEC DVACÁTÉ PRVNÍ ČÁSTI