Dvojice britských stíhaček se stoupavým manévrem dostala mezi čtveřici útočících německých letadel a anglický letoun, který prováděl fotografický průzkum. Poručík Robert Fantes zrakem rychle přehlédl Fokkery, načež pohnul řídicí pákou. Vzápětí se snažil na mušku dostat jeden německý stíhací letoun a v následující vteřině vypálil z kulometu krátkou dávku. Současně postřehl, jak se v přední části Fokkera zablesklo, což znamenalo střelbu. Okamžitě strhl Airco do strany, přičemž zahlédl druhé nepřátelské letadlo, jehož pilot na něho také pálil. To dokazovaly bílé čáry střel, které se mihly vzduchem kolem jeho letounu. Ve stejný okamžik Fantes i přes hluk motoru zaslechl mlaskavý zvuk dopadajících kulek na plátno. S rozbušeným srdcem, které cítil až v krku, provedl divoký manévr, při němž se mu zatmělo před očima. A poté se rychle rozhlédl kolem sebe. 
 Po své pravé straně uviděl Fokker, jak stoupá k němu. Ve zlomku vteřiny strhl letoun do strany, směrem k velkému mraku a zároveň se zadíval opět do prostoru za Airco. A přes roztočené listy vrtule spatřil druhého německého stíhače. V ten moment se za jeho zády ozvala velká rána, která ho k smrti vyděsila, a on hned věděl, že dostal zásah do motoru. To už se ocitl v oblačnosti, přičemž se zadíval vyděšeně na palubní přístroje. 
   Když za Velké války, jak se říkalo světovému konfliktu v letech 1914-1918, bylo letadlo ve vzduchu zasaženo, tak piloti neměli zrovna moc šancí k záchraně. Padáky se začaly používat v omezeném množství až ke konci války. A tak záleželo na tom, jak hodně byl letoun poškozen. Mnoho pilotů dokázalo i s hořícím strojem zdárně nouzově přistát. Naopak pro stovky letců znamenalo sestřelení smrt. Někteří v naprostém zoufalství s kokpitu vyskočili přímo do náruče smrti. Jiní si zase prohnali hlavou náboj ze signální pistole. Smrt byla pro všechny stejně krutá, ať už bojovali na jakékoliv straně fronty.
   Mezi mraky se táhla černá vlečka kouře, na jejímž začátku se nacházelo letadlo rámové konstrukce. V jeho kokpitu seděl s pobledlou tváří Fantes, který křečovitě držel řídicí páku. Kouřící motor za jeho zády začal vynechávat, což ho přivádělo k zoufalství. Stále se totiž nacházel na německé straně fronty. A on se chtěl dostat aspoň k britským zákopům. Ze země však na jeho letadlo bylo stříleno, přičemž ve spodních křídlech Airca začínalo přibývat průstřelů a pak mu náhle vysadil motor.
„Nééé!“ vyhrkl Fantes, načež se upřeně zadíval před sebe. Naskytl se mu pohled na rozstřílenou zem plnou kráterů, k níž letadlo nezadržitelně směřovalo. Fantes se pokoušel udržet letoun pod kontrolou, aby jeho dosednutí na nerovný terén neproběhlo v ostrém úhlu. Se zatnutými zuby zahlédl, že prolétl těsně nad zákopem, v němž postřehl postavy, které patřily německým vojákům. O chvíli později se bahnitá zem závratnou rychlostí přiblížila a záhy se jí podvozek stíhačky dotknul a okamžitě se ulomil. V následujících vteřinách gondola Airca dopadla na rozbahněnou zem. Za skřípění dřeva a trhání plátna se rozlámaný letoun ocitl v obrovském kráteru, kde zůstal nehybně trčet.

KONEC DVANÁCTÉ ČÁSTI