Letadlo zdárně stoupalo do výše, přičemž jeho pilot pan Vrtulka klidným hlasem do rozhlasu upozorňoval cestující, že zadní část letounu je nebezpečně ztěžklá. Toho jsem byl příčinou já a pan Metraček. Oba jsme se nacházeli zaražení ve WC místnosti, do níž jsme se nechtěně přemístili při vzletu. Společným úsilím se nám podařilo z oné místnosti dostat, načež jsem já vrávoral uličkou mezi sedadly s nádržkou zaraženou na hlavě. Pan Metráček byl na tom o poznání hůře, jelikož měl na sobě narvaný celý záchod.
„Co jste to vy dva provedli!“ rozkřičel se na nás jeden z pasažérů.
„To jsme neudělali schválně. Ale vše špatné je k něčemu dobré. Aspoň nemusíte splachovat,“ řekl jsem a všichni začali křičet a sápat se na nás.
„Prosím pasažéry, aby vyvažovali letadlo!“ ozval se náhle hlas pana Vrtulky, načež vyděšení cestující usedli zpátky na sedadla.
„Jestli kvůli vám spadneme, tak vás poženeme k soudu!“ vyhrkla jedna žena.
„A to možná přímo k tomu nebeskému,“ pronesl pan Metráček, který se opět v klidu cpal jídlem.
„Nedělejte si legraci z vážné situace, ve které jsme se ocitli!“ vykřikl jeden z pasažérů.
„Já bych zatím nepanikařil. Letadlo letí, a že nám sem trochu táhne, to není tragedie,“ pronesl jsem.
„Měli bychom se vrátit zpátky!“ vykřikl kdosi.
„Tak já to navrhnu pilotovi,“ řekl jsem a za okamžik se mi podařilo vejít do pilotní kabiny, přičemž mou snahou bylo si vyrvat z levého ucha kus splachovadla.
„Haló, pane pilote a kapitáne v jedné osobě. Jdu vám vyřídit návrh, abychom se vrátili,“ pronesl jsem v kabině. Pan Vrtulka však jen ukázal pravou rukou na cedulku, na níž byl nápis, ve kterém byla přeškrtnuta slova ŘIDIČEM a JÍZDY. A nad nimi byla napsaná jiná slova, takže poopravený nápis zněl: S PILOTEM JE ZAKÁZANO MLUVIT ZA LETU.
„Pasažérům řekněte, že se nemůžeme vrátit kvůli bouřce,“ řekl mi pan Vrtulka a já jsem se vrátil do chodbičky mezi sedadla.
„Tak pan kapitán mi sdělil, že vám mám vyřídit, že nikoliv nad Tatrou, ale nad tou silnicí, ze které jsme vzlétli, sa blýská a hromy divo bijú,“ sdělil jsem cestujícím. Ti se okamžitě rozkřičeli, načež se ozval z rozhlasu hlas pana Vrtulky.
„Kdyby to s letadlem začalo trochu házet, tak se nedivte. Asi jsme vletěli do menší turbulence,“
 S letounem to házelo trochu víc a já jsem se přemisťoval nahoru, dolu, do stran a tu a tam jsem někomu přistál na klíně. 
 Zbytek letu probíhal celkem v klidu, přičemž pan Metráček sloužil jako vyrovnávač letu. Pan Vrtulka si chtěl vyzkoušet i přistání na silnici, a tak k úžasu pasažérů s letadlem na jednu záhy dosedl. Ta vedla přímo k hotelu, kde jsme měli být ubytováni, tudíž k němu s letadlem dojel. A my jsme poté stáli před hotelem, který se však jen vzdáleně podobal tomu, co byl v prospektu.

KONEC ČTVRTÉ ČÁSTI