Zámkem se neustále rozléhala střelba, která nabírala na intenzitě.  Major Marcel Degail vystřílel zbytek nábojů v zásobníku a poté rychle vysunul ze samopalu prázdný zásobník.
„Sakra. Mám poslední dva plný zásobníky!“ řekl desátníkovi Jeanu Anyzovi, který zpoza rohu pálil na opačnou stranu chodby.
„Jsme na tom pane majore stejně,“ pronesl Anyz.
„Musíme rychle zpátky do sklepa. Za pár minut vybouchnou ty nálože!“
„Jen jestli už všude dole nejsou Němčouři.“
„Seběhněte rychle do sklepa. Poběžím hned za váma!“
Anyz se okamžitě v podřepu otočil směrem ke schodišti, načež se přikrčeně rozeběhl. Zároveň zasunul do samopalu plný zásobník a o chvíli později sbíhal točité schody. Těsně před koncem schodiště se přitiskl k chladné kamenné zdi a zpoza ní zadíval na spoře osvětlené sklepení.
 Ve stejný okamžik na podlaze ležící seržant Jacgues Beraud začal, střílel přes mrtvého desátníka Alaina Martella na německé vojáky. Ti vbíhali do sklepa po schodech, přičemž se hned první dva Němci za výkřiku zhroutili. Další okamžitě začali pálit, ale to už se zpoza rohu zdi vyklonil Anyz a stiskl dlouze spoušť. Sklepním prostorem se rozlehala intenzivní střelba ze samopalů, po jejímž skončení zůstala před schodištěm i na něm mrtvá těla vojáku. Anyz pak rychlými přískoky doběhl k ležícímu seržantovi a zároveň vsunul do samopalu poslední zásobník. Poté zalehl vedle Berauda a v tlumeném světle uviděl jeho zakrvácenou tvář i hruď.
„Krucinál!“ procedil mezi zuby a zároveň zaslechl dále ve sklepení několik výstřelů. Po nich zavládlo ticho a on se zadíval  pozorně do prostoru před sebou, přičemž rozpoznal siluety běžících postav. Vytušil, že to jsou Němci, kteří přemohli ostatní výsadkáře i odbojáře. Rychle proto oběma mrtvým výsadkářům vzal z brašen plné zásobníky a pak se při zdi co nejvíce přikrčen rozeběhl na konec sklepa. Zároveň postřehl, jak se u schodiště, z něhož předtím seběhl, objevila přikrčená osamocená postava, v niž rozpoznal majora.
„Pane majore, všichni jsou asi mrtvý! A běžej jsem Němčouři!“ sdělil Degailu.
„Za chvíli sem seběhnou i ti, co jsou nahoře. Rychle k tomu závalu! Za pět minut to tady vybuchne!“ vyhrkl šeptavě major a přikrčeně se rozeběhli ke zdi, v níž byl vchod do podzemní chodby. Přitom Anyz dal Degailu dva zásobníky, načež se ve sklepení ozval dupot německých vojáků. Oba se pohotově těsně před vchodem ze sklepení vrhli na podlahu. Velmi dobře viděli přibližující se tmavé siluety postav, načež oba stiskli spouště. Sklepem se znovu rozlehla střelba a zasažení Němci se hroutili na podlahu, načež výsadkáři doběhli na začátek chodby, co vedla do podzemí.
„Na tom závalu jsou umístěný taky nálože. Nastavte jejich vodpal na minutu!“ vyhrkl major, když dosáhli závalu. Anyz hned rozsvítil malou baterku, která vyzařovala tlumené světlo a co nejrychleji vlezl k náložím. Degail mezitím zalehl na vrchu závalu a zalícil na vchod, do něhož vbíhali vojáci a dva hned delší dávkou zasáhl.
„Hotovo!“ vyhrkl Anyz, načež oba hbitě slezli z vrchu závalu a poté se rychle rozeběhli tmavou chodbou od něho pryč. Mezitím Němci z druhé strani k němu doběhli a počali na něho lézt. A z něho za chvíli začali vztekle střílet do tmy před závalem, přičemž vůbec neměli tušení o náložích.
„Každou vteřinou to musí vybouchnout!“ řekl Anyz a vzápětí se ozval mohutný výbuch, který otřásl chodbou. Oba se vrhli na zem a současně se na ně sesypalo velké množství hlíny. A o dvě minuty později zazněly velké detonace i podzemím zámku, a to se okamžitě začalo hroutit.

KONEC DVACÁTÉ SEDMÉ ČÁSTI