Emil Kadlec spěchal rychle domu, protože se schylovalo k bouřce. Jeho malý dům ze zahrádkou se nacházel nedaleko, a tak přidal ještě více do kroku. Za chvíli zahnul za roh do ulice ve které bydlel. To už oblohu pravidelně osvětlovalo světlo od blesků i zároveň dunivě hřmělo a za chvíli k zemi spadly první kapky. Zanedlouho doběhl ke své zahrádce. Hned po odemknutí zahradních vrátek rychle došel ke dveřím domu, přičemž spatřil oslnivý blesk, který proťal oblohu a poté po něm následoval dunivý hrom.
„Sláva stihl jsem to a nezmokl," řekl si a rozsvítil v předsíni. Zároveň zaslechl, jak něco do něčeho mlátí a hned si uvědomil, že není zavřená okenice ve střešním vikýři. Nelenil a rychle lezl po kovovém žebříku k vikýři. Když se dostal na konec žebříku, naskytl se mu pohled na oblohu. Tu pravidelně protínaly blesky se kterými skoro současně rachotivě hřmělo. Když už rukou držel okraj okenice objevil se na obloze oslnivý klikatý blesk, který ve zlomku vteřiny sjel jeho směrem. A on vzápětí kolem sebe uviděl oslepující světlo, do kterého se jakoby propadal, což bylo také to poslední co si pamatoval.
   Když otevřel oči, hleděl do koruny stromu, kterou prosvítaly sluneční paprsky. Vedle sebe uviděl betonovou zeď domu. Pozvolna se rozkoukal a vstal na nohy. Naprosto zmaten vyšel z pod stromu a přes nízké keře došel na chodník. Na něm zůstal užasle stát při pohledu na parkující auta, která nikdy neviděl.
„Proboha, kde to jsem!?" zeptal se sám sebe a zadíval se na ulici na které poznal dva domy i když byly jinak zbarvené.Tušil, že je v ulici kde bydlí, ale nemohl nikde najít svůj domek. Několik kolemjdoucích na něho divně hledělo a on stejně na ně, především na jejich pro něho nezvyklé oblečení. Za chvíli vstoupil na ulici. Nechápavě se stále rozhlížel kolem sebe.

  O chvíli později zpoza rohu rychle vyjelo auto. Jeho řidič spatřil stojícího muže uprostřed ulice na poslední chvíli, přičemž hned sešlápl pedál od brzd. Ale bylo pozdě. Kadlec byl za skřípění brzd nabrán na kapotu automobilu a po dopadu na přední sklo mrštěn do strany. Na ulici pak zůstal bezvládně ležet.
 Přivolaní lékaři mohli jen už konstatovat smrt. Oděv a doklady mrtvého byl pro policisty velkým překvapením a nevěděli co si mají o mrtvém muži myslet.
„Tak co jste zjistil v archivu?" zeptal se major Petr Novák podporučíka Karla Dlouhého, který se rozhodl všemu přijít na kloub.
„Dost neskutečnou věc. Ve starých policejních záznamech je psáno, že jistý pan Kadlec je nezvěstný po požáru svého domku který se vzňal od blesku. Ten se nacházel přímo v té ulici, kde ho srazilo to auto. Jedna sousedka ho viděla, jak vchází krátce předtím do domku.To se stalo přesně 13 srpna devatenácetdvacetčtyři."
„Snad nechcete říci, že přišel z minulosti se sem přejet autem!" vyhrkl major.
„No nějak se sem asi katapultoval."
„Víte co by to znamenalo?"
„Že asi existují věci mezi nebem a zemí."
Oba na sebe pohlédli, ale jiné logičtější vysvětlení nenalezli.