Major Karel Pokorný, který měl na sobě německou uniformu sbíhal schodiště z druhého patra do prvního, přičemž od shora uslyšel výkřik německého důstojníka.
„Zadržte vojáka, kterej krvácí! Je to převlečenej vodbojář!“ rozlehlo se domem, zrovna když míjel v prvním poschodí dva gestapáky. Zraky obou mužů v kožených oblecích na něm hned spočinuly. Jednal okamžitě. Prudce se rozmáchl pažbou pušky a jednoho z gestapáků udeřil do obličeje. Ten vykřikl a skácel se na podlahu. O vteřinu později druhému pravou nohou vykopl z ruky pistoli, z niž vyšel výstřel. Vzápětí odražená kulka od kovového zábradlí u schodiště vedoucího do druhého patra onoho gestapáka zasáhla do boku. Major levou botou kopl do pistole a ta se rozjela po podlaze k jejímu konci. A na jejím konci pod zábradlím přepadla dolu. Mezitím zasažený gestapák se bolestí rozkřikl, přičemž ho major obouručně uchopil, i když se vzpouzel.
„Hilfe!“ vykřikl gestapák, kterého Pokorný držel levou rukou pod krkem, před sebou. Zároveň zpoza něho vystřelil na německého vojáka, který běžel po schodech od druhého patra. Ten se vprostřed schodiště zastavil, dopadl na zábradlí, přičemž upustil pušku. Ta poté padala prostorem mezi schodišti a bylo slyšet, jak dopadla na podlahu v přízemí. Voják pak za sténání se sesul u zábradlí na schody, na nichž zůstal ležet.
Major pevně předloktím sevřel gestapáka pod krkem a vší silou se s ním přemístil na začátek točitého schodiště, co vedlo do přízemí. Z něho zazněly dva výstřely od jiného gestapáka. Jedna z kulek prolétla těsně Pokornému kolem hlavy a druhá zasáhla do hrudi toho, za jehož tělem se kryl. Ten vykřikl a Pokorný ho vší silou prudce srazil ze schodů dolů. Přitom se vrhl do strany k podlaze. Vzápětí kolem něho prolétly dvě kulky, které ale vypálil gestapák ležící na podlaze v patře, jehož předtím udeřil pažbou. Pohotově na něho dvakrát vystřelil a přes namířenou pušku viděl, jak sebou v pokleku škubnul, upustil pistoli a klesl po zádech na podlahu.
Poté se snažil zalícit pušku na gestapáka, co byl na schodišti. Ten měl na sobě svého kolegu, jehož major srazil. Přesto ho dostal na mušku a stiskl spoušť, ale výstřel ze zbraně nevyšel. Ve stejnou chvíli onen gestapák ze sebe zrovna shodil zraněného kolegu a vypálil na něho z pistole. Ale major hbitě přikrčeně uskočil. Současně nad ním zasvištěly dvě kulky a jedna zasáhla sádrovou sochu ve výklenku. Její horní část se okamžitě roztříštila na kusy. Major mezitím vytáhl z pouzdra, co měl na opasku nůž, který prudce mrštil na postavu v koženém obleku. Gestapák, co vystřelil, rozhodil poté rukama a za řevu se zaraženou čepelí v dolní části krku, dopadl zády na zeď, podél níž se svalil na schody.
Pokorný rychle seběhl schodištěm do přízemí, přičemž za sebou zaslechl několik výstřelů, ale všechny kulky se zaryly do zdi. Pak se rozeběhl chodbou ke dveřím domu. U nich spatřil vojáka, který neměl tušení kdo je. Z kapsy však hbitě vytáhl pistoli a stiskl spoušť. Zbraň byla stále nastavená na tichou střelbu a střílení rychle působících uspávacích střel. Němec otevřel překvapením ústa, načež se sesul bezvládně na podlahu. V běhu ho přeskočil a ocitl se u dveří. Pak schválně vyvrávoral na ulici. V tu chvíli vše vsadil na jednu kartu. Na ulici bylo několik německých vojáků, kteří po zaslechnutí střelby běželi ke vchodu.
„Rychle! Je tam nějakej, co má na sobě naší uniformu a střílí po nás!“ vykřikl německy. Vojáci hned vběhli do vchodu, zatímco on došel k nákladnímu automobilu, v němž seděl řidič. Prudkým pohybem otevřel dveře a překvapeného muže vytáhl z kabiny. Jedním úderem pěsti ho zasáhl do spánku a Němec klesl na zem. Ve stejný okamžik ze vchodu domu vyběhl německý důstojník s vojáky. Vzápětí uviděli, jak do náklaďáku, u něhož leží na zemi voják, někdo nasedá.
„To je von! Střílejte!“ vykřikl poručík, přičemž major otočil klíčky v zapalování a sešlápl pedál od plynu. Za prvních výstřelů se nákladní automobil rozjel ulicí.
„Nesmí nám ujet!“ křičel důstojník, který vztekle střílel z pistole na rychle vzdalující se nákladní vozidlo.
„Za nim!“ vyhrkl a rozeběhl se k nejbližšímu vozidlu.
Major si stačil nasadit na oči brýle pro noční vidění a nezmenšenou rychlostí zahnul do další ulice. Přitom postřehl ve zpětných zrcátkách rozsvícená světla aut, co se za ním rozjela.
„Halo! Pane podplukovníku a pane nadporučíku. Navigujte mě, kde se sejdeme,“ řekl do mikrofonku, který měl přichycený na límci. KONEC SEDMÉ ČÁSTI |
1
1
2
stanislav 
fungus2 
petr-us 