S nechutnou pravidelností Poslouchám tvá tichá vyznání ťukaná morseovkou po každé spadlé kapce Topena v jediné znalosti tří čárek obehnaných hradbou teček
Věnováno včerejším
Zaklesnutá v chuti hořký čokolády na setinu vteřiny opustím úsměv Strhám tmu z oblohy a vhodím do pohaslých žárovek Vnutím kousek radosti těm co ji zapomněli doma pod postelí Těm spícím na podlaze ve spacácích
Jemu A přikážu ti se každé ráno rozcuchat aby pro tebe ženy básnily Poztrácíš cestou prázdný skleničky a střepy začnou nosit štěstí Vyhořelou zápalkou ušetříš prsty drsnosti koleček zapalovačů A s neuvěřitelnou dětskostí ti přikážu snít Jí A ukážu ti tajný zprávy v půlnočním dešti kdy já nesmím ven Přestaneš kličkovat v kolmejch slzách všech co nespí Nesní A zastavena ukážu ti zmoklou ruku s deštníkem kluka odnaproti
Epilog
S nechutnou pravidelností Vyťukáš mi do oken upomínky na včerejší den a jen pan Morse tuší Jak ráda jsem vás poznala
Počet úprav: 6, naposledy upravil(a) 'sony', 23.09.2005 20:15.
za ďáblíky co zapřažení v postroji plamínků nutí vystoupat úsměv po mramorových schodech za odpoledne v plášti co půjčila jsi glejtem pohledu jednomu obyčejnému srpnovému dni za něj co sem jeho "stín" děkuji
za ďáblíky co zapřažení v postroji plamínků nutí vystoupat úsměv po mramorových schodech za odpoledne v plášti co půjčila jsi glejtem pohledu jednomu obyčejnému srpnovému dni za něj co sem jeho "stín" děkuji