1. Tunel, ve kterém jdu je nasycen jen tmou a světlo v dálce je jak vysvobození 2. Co to znamená? Co to je? Možná je to ráj, možná peklo Nebo jen smrt 3. Nezbývá mi nic jiného než smířit se s osudem a vydat se do náručí té kostnaté postavy 4. Ta už mě vyhlíží aby mi ukázala krásy jejího království které si tvoříme sami 5. Necítím žádný strach když mi dýchá za krk Já vím, že s ní jsem v bezpečí i na cestě, 6. která je mnohem delší než ta, kterou člověk ubíhá mílovými kroky 7. Jako šílenci se brodíme po kotníky v lidském utrpení A slabost nás sráží na kolena, která máme už tak odřené jak se lopotíme s celou tíhou osudu 8. To všechno si uvědomíme až jsme na konci a hledíme tváří v tvář lebce s prázdnými důlky 9. Až jsme na loďce na velkém jezeře ve kterém se odráží noční obloha dojde nám, 10. Že pravý život máme teprv před sebou a naše utrpení v tom minulém určí, jak bude ten další vypadat... |
|