Stejně je to jeden velkej podraz Že pole jsou zářivě zelený jen z vypucovanýho okna A na nich čeká pár stébel rozestoupených v prochladlý půdě
Dozelena
Poběžím pro trochu zelený celistvosti na chráněná území zemědělců Na tom nejvíc poetickém místě naberu pár mravenců do džín A s odhozenou propiskou se jim stanu Tančící Noemovou archou v miniaturních brázdách poteciálního obilí Vražedkyní jedné mouky co by stejně měla děravý obal a poloviční hmotnost Stopami kulhavýho blues v podzimní hlíně tenisek Pomstou ulhaným polím
Stejně ještě pořád věřím V záchrannou misi jedný zapomenutý holky v trávě V migrující mravence až ze mě vyklepeš špínu V posedy v který se vyšplháme Aby pole zase mohla lhát o svý nazelenalý kráse Slunce jim dávala za pravdu A já věřila že zblízka nejsme jen dvě vyzáblý stébla ve větru
Epilog
Taky už jsem letos rozbila dva teploměry Z přílišného strachu že se jednou zjara otočíš Za milionem dalších ranně zrajících výčnělků země S mírně odlišným odstínem zeleně
Počet úprav: 4, naposledy upravil(a) 'sony', 31.10.2005 20:09.