Hledám toho blázna co vymyslel
První slzu vždycky navracející se zbaběle do koutku oka
v mírném souboji s pravým ukazováčkem
Ticho po pěšinách cest co jsem vždycky chtěla vykřičet do světa
tvýho
Čas že se nechce vracet zpátky když je potlačován spánkem
ráno zaspávám ve veškeré naivitě že bude už navěky šest deset

Tak proč už se taky někdy
Minuty nepostaví vychrtlé vteřinovce
a já nestavím na špičky s kradenou baterkou za výstřihem
Proč už si taky někdy
Nenapiluji nehty a nepustím konečně jednu dovčasnou slzu
nesundám vytrhaný vlasy namotaný na ně po šesté hodině ranní
Už jsme taky někdy
Zapomněli na noční klid u pěšin?
nechali baterku od hodin v odhozený podprsence