| Prolog |
|---|
Vážím si Vás
Co už jste vyrostli
A bojíte se chemie |
|
| Že mi s občankou nedali dospělost |
Tak jsem včera potkala pana Soudce
Co mi vyprávěl jak to v životě chodí
No a víte co
Když už to teď teda vim
Mám sto chutí se na to vybodnout
Protože za deset let asi teda zapomenu
A budu se smát jako vy
Pane protřelý životem
Tomu že jsem vůbec kdy mluvila o lásce
Jentak aniž bych něco chtěla
Tomu že jsem vůbec kdy měla svoje snadný potíže
A zítra musím odevzdat ten rozpis šéfovi
Tomu že jsem vůbec kdy
Jentak chodila
A nespěchala na tramvaj
A tak mě to mrzí víte pane Soudce
Vaše zapomnění na to že jsme všichni byli malí
Řeči o zlym světě se nám nedostaly ani k uším
Protože ty byly proti nim nepropustný
Báli jsme se hodin chemie
A ne světa
Že já se teď kvůli vám bojim
Toho dne kdy se probudím jako velká holka
Oblíknu si ten děsnej černej hábit
A půjdou soudit mládí
Za to že je mladý
A už to má občanku |
|
Počet úprav: 1, naposledy upravil(a) 'sony', 11.04.2005 20:20.
| Názory čtenářů |
18.04.2005 18:16
 Hester 
|
* |
|
Přidat názor ...nápověda k hodnocení  |
|---|
(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)
|