***

Dnes jsi nějaká pobledlá …

Jako by ti někdo podkopl v metru nohy,
A tys spadla hlavou do obilných klasů,
Nebo jako by ti netradičně vytrhl z hlavy,
Velký chomáč tvých odbarvených vlasů …

A ten chomáč ti dnes visel ze rtů,
Jako koni co nezvládá již kočí,
Avšak uvnitř vypadala’s tak smutně,
Ztrápená pod maskou zmalovaných očí …

Slzy ? To snad ne …

Dnes mi připadáš docela nejistá,
To snad ty tisíce myšlenek co z tebe tryskaly
A v záplavě jak máčely polštář pěnou,
Ses mě dotkla dohromady snad jen jednou …

Co se stalo ? Nebývala’s přeci taková,
Smála ses a na povrchu mívala jen tiky,
Víš, dnes vypadáš tak nějak divně,
Když ti make up stéká na krk vzlyky …

Slzy ? To snad ne …

Dnes máš zas ty divné sadistické sklony,
Jak trápíš sama sebe – dnešek není prvý,
Podívej, ty tvé jizvy jsou zas rudé,
Avšak rtěnkou a ne krví …

Dnes jsi nějaká celá vybledlá,
Sytá jen smutnými barvami,
A to‘s včera jedla mé veselé řasy,
Někdy mi přijdeš trhlá mými radami …

A co ten dnešní večer ?
Jak jsi do pytlíku co páchnul po moči,
Do toho z papíru co dala sis na hlavu,
Střihala neobratně nůžkami díry pro oči …

Slzy ? To snad ne …

Vím, že zas to bude dobré,
Sklidíš nůžky a umyješ si tváře hbitě,
Ale mě to jako vždycky trápí, neboť,
Na výběr není – miluji tě …

Vím, dnes jsi nějaká zbledlá,
Ty má již smířená duše,
V romantické hlavě sedíš vždy,
Dnes však píšeš básně suše …

***