Báli jsme se
promluvit
s vědomím, že slova jsou
neobratná a těkavá
jak neposlušné ovečky
A kdo ví, kde se toulají
naši ovčáčtí psi
- jestli přiběhnou včas
než slovo o slovo narazí
a splyne
v tok řeči
jenž vymílat bude koryta
společných cest a odnášet vše
úrodné

A taky báli jsme se
že ztratíme svou tvář
navzdory    všem zrcadlům
A že i zrcadla bez tváří
dají se snadno rozbít
a nikdo už nedokáže
poskládat  z těch střepů
naši skutečnou podobu
aniž by se pořezal

A taky báli jsme se
že proto nikdo nebude mít odvahu
sebrat první střep

Nakonec přestali jsme
chodit  jen po špičkách
protože patami
vždy kotví se
v příbězích

Celí
máme k zemi blíž