Sníh

teplý jako světlušky

pod lampou bodá

                                a praská

jako rozbušky

Sním

o tom jak

jednou možná poletím

Dolů

z té velké výšky

V podobě vločky

snesu se z nebe

tak jak ťapou kočky

jemně

snad zastudím i tebe

Jen takovým mírným gestem

sundáš z víčka tu vločku

Vždyť plápolá jich tolik městem

Jen zlehka se jí dotkneš prstem

protože nevíš že jsem to já

                                        Miláčku

A já pak pod tvou těžkou botou

rozpustím se

ve své bělosti

v křehké bolesti