Noční tramvaj

Už jste někdy jeli noční tramvají? Určitě. Každý z nás si jistě musel vyzkoušet tu rozkoš, a absolvoval zdlouhavou a  ničivou cestu noční Prahou. Není to právě nejpříjemnější cestování. Už se vidíte doma v posteli a každá minuta čekání, než vůbec dopravní prostředek přijede, zdá se být věčností. Pokud vám náhodou těsně před nosem už jedna tramvaj ujela, tak to je teprve to pravé peklo, zvlášť v zimě. Pak ji zahlédnete v zatáčce, kolébající se housenku se zářícíma očima, a v tu chvíli má v sobě ta kovová elektrická přepravka opravdu cosi živočišně teplého. V tu chvíli ji mám ráda.

Noční tramvaj je, podle mě, zcela specifický druh dopravního prostředku. Má své kouzlo a je živým obrazem našeho světa.

Složení cestujících bývá už na první pohled zvláštní. Polovina osazenstva klimbá, někteří spí nerušeným spánkem a zastávky je evidentně nezajímají. Až jejich pojízdná ložnice zastaví na konečné, jen přestoupí do jiné a zase se ponoří do snu o teplé večeři nebo lahvi rumu. Zanechají po sobě jen nesnesitelný zápach…tak typický pro noční tramvaje…

Další sortu nočních cestujících tvoří bujaré skupinky mládeže, které oddalují konec prohýřeného večera a odnáší si na cestu ještě zbytky euforie. Když nastoupí do ponuré tramvaje, rozčísnou husté ticho svým hlasitým projevem a smíchem. Bezohledně přepadnou ten tichý prostor a dávají na odiv své mládí a nespoutanost. Tady mají skvělou možnost - diváky, kteří je nepřehlédnou. Někoho pobaví, někoho pohorší. Někdo závidí, jiný zavzpomíná na svá mladá léta…

A pak jsou tu ještě nejrůznější prapodivná individua, která se často dovedou postarat o „zábavu“ svých spolucestujících už jen svým zjevem. Při troše „štěstí“ můžete zachytit i nějaký zajímavý monolog či dialog a stát se tak svědkem neobyčejné scény, kterou dokáže zrežírovat jen sám život.

Zkrátka noční tramvaj je tak trochu divadlo světa, a nutí mě přemýšlet nad různými lidskými osudy. Zkouším si domyslet proč ta mladá slečna tak zoufale pláče. Ani to neskrývá. Co asi zrovna prožil ten mladík, který se zasněně usmívá do tmavého okna. Jaký je život solidně a elegantně vyhlížejícího pána s diplomatkou, který se opile kymácí zavěšený na madle. Proč asi ten špinavý fousáč nosí svůj 1+1 ve školním batohu. Co jsou zač ti dva podivíni, kteří si nahlas předčítají příběh z knihy o Divokém západě. Škoda, že musím vystoupit, už se nedozvím jak to dopadlo. Tak možná příště.

V noční tramvaji jsou lidské příběhy vidět víc než jinde. Máme čas si jich všimnout, vidět smutek i radost, spontánnost, pochopení i pohrdání, lásku i nenávist, samotu a sounáležitost…A máme čas zamyslet se i nad svým vlastním životem, nad svou rolí v tomto divadle, zasadit sami sebe do živého obrazu noční tramvaje.