Dílo #13704
Autor:Bean
Druh:<žádný>
Kategorie:Poezie
Zóna:Jasoň
Datum publikace:10.02.2005 22:08
Počet návštěv:570
Počet názorů:7
Hodnocení:2

Prolog
...
Maluji
Maluji obraz, který vidím
kontury slévají se v křeči
svět strachu, podlosti
svět lidí
poddám se poslednímu leči

Ty rysy plné nedůvěry
domovy samoty a strachu
jmenovky s jmény nevstupovat
jmenovky zlodějů
a vrahů

Maluji obraz
za který se stydím
postavy bez srdcí a tváří
pár tahů štětcem, z nouze , kterou vidím
jak ubozí jsme lháři

Ty barvy, k nepoznání jiné
bez lásky, síly,odhodlání
a na poháru s trpkým vínem
je lebka s hnáty
evergreenem

Maluji obraz, barva růže bledne
z tyrkysu zbyla jenom šeď
a zlaté slunce..
je náhle černé
probuď se člověče!
teď!

Názory čtenářů
10.02.2005 22:09
nympha_Echo
byť to zakřičelo mohutně teď! asi sem zůstala v té depresi... škoda
10.02.2005 22:14
Bean
proč škoda? proč asi?..vlastně..proč ne :))
10.02.2005 22:40
Zamračený_mnich
Dílko zdá se vydařené. Hodnotím kladně, obzvláště předpo strofo...
11.02.2005 10:05
Burlev
Významově trochu jednostranné, zapšklé. Napsáno dobře. Má to spád.
Pavel
11.02.2005 14:43
nympha_Echo
protože já už nechci, byla sem dost dlouho
10.05.2005 10:17
Seregil
... dobré.... *t

Přidat názor        ...nápověda k hodnocení
Avízo:
Anonym neuděluje tipy Skrytý názor

(Pro přidání názoru je třeba se přihlásit)