k ránu
se neklesá
bez hlesu do listí
jsem vězněm noci
a prýští mi z dlaně blín
jde scestím lesa
jak šílení artisti
noblesa životních rozvalin
nad tůní visí
v závoji bludných par
až do krajiny splývá
máš světské rysy
jsi
předsmrtný Lomikar
až dráž
se nepřežívá
plamínek svíčky deštěm bit
na pravdě živých
jména
vrytá v čediči
a nemodlit se
toť ten klid
co prostor rozesténá
když do modré
se rozkřičí